V současné době je mnoho motivačních a seberozvojových kurzů. Jak poznám, které fungují a které ne? Kdy má smysl se jich zúčastnit a kdy je to ztráta času?
Jaké je optimální tempo práce na sobě? Máme jít rychle a nebo je lepší pomalé tempo?
Přináší práce na sobě vždy okamžitou úlevu a zlepšení stavu nebo nám může být někdy i hůř? Jak poznáme, že se věci ubírají tím správným směrem?
Jaký má smysl seznámit se s naší s naší temnou stránkou? A jaké má dopady, když to neuděláme?
Stojí za to se namáhat a hrabat se v sobě? Má smysl otevírat staré rány a příběhy z minulosti? Je sebepoznávání toho, co je v nás včetně bolesti jen zbytečným zdrojem utrpení a ztrátou času? Nebo nám může přinést něco víc?
Skvělé na osobním rozvoji je to, že zdánlivé nevýhody proměňuje na výhody. Pokud tě život mačká jak zubní pastu a skrze vztahy, finance a zdraví z tebe ždímá emoce, o kterých si ani netušil, že v sobě máš, můžeš využít výhodu sebepoznání, z problému udělat dar a vlastní stíny proměnit ve skvělé pomocníky.
Na naší cestě životem procházíme mnoha uličkami. Někdy je to procházka plná světla, radosti a porozumění. Občas ale vstoupíme do míst, kde je to temné, leží tam odpadky a potulují se divná individua. Těchto uliček se bojíme a nechceme tudy jít. Tak hledáme mapu kudy jít a netrpět, cestu, kudy se těmto místům vyhnout. A proto se někdy obracíme na ty, kteří...
My lidé hledáme někoho, s kým bychom sdíleli svůj život. Navazujeme partnerství, zakládáme rodiny, družíme se. A když jsme sami, cítíme se prázdní a nekompletní. Žít v páru a touhu po něm považujeme za normální. Co když se však najde někdo, kdo po tom prostě netouží a komu to nechybí? Je absence touhy po partnerovi známka zdravého vývoje nebo naopak poškození?
Každý se někdy musíme vyrovnávat s tím, že náš blízký trpí. Takové chvíle jsou těžké a mi bychom chtěli pomoci, aby se ulevilo jemu i nám. Co tedy můžeme udělat a co dělat k ničemu nevede?
Myšlenkou, jak můžeme být šťastni si lidstvo láme hlavu od počátku věků. Každá doba nabízela vlastní poznání a pohled a definici toho, co to štěstí vlastně je. Mnoho kultur se shodlo na tom, že štěstí není něco, co se nám náhodou děje. Je to něco, co prožíváme a co vychází z nás samých. Do jaké míry závisí pocity štěstí na našem okolí...
