Dnech bych s tebou ráda sdílela jedno staré rčení, které říkával můj dědeček, když jsem byla malá. Sedl si na gauč, když jsem se bez úspěchu o něco moc snažila a s úsměvem na rtech pronesl: „Netlač řeku, teče sama“. V té mi to nedávalo žádný smysl. Ale jak šel život dál a já jsem zrála a dospívala, postupně jsem pochopila moudrost,...
Vzpomínáš na ty dny, kdy jsi neviděla žádné možnosti? Kdy ti negativní vnitřní hlas našeptával, že se nedá nic dělat? Kdy jsi hledala řešení a žádné se neobjevovalo? Vím, že tyto dny a období jsou náročné pro každého. A proto, abych ti pomohla se s těmito obdobími lépe vyrovnat, pokud se ve tvém životě objeví nebo zrovna dějí, posílám dnes...
Dnes bych tě ráda povzbudila a motivovala k jednomu důležitému kroku ve tvém životě. Ke kroku, na který často zapomínáme. A tím krokem je odpuštění svému mladšímu já. Je to nádherný dar, který můžeš dát sama sobě. Každý z nás nese v sobě vzpomínky na okamžiky, ve kterých si přeje vrátit čas a udělat některá rozhodnutí jinak. Naše mladší já často přemítá nad tím, jaké by to...
Dnes mám impulz napsat ti něco povzbuzujícího. Věřím, že ti tato slova pomohou najít novou tvůrčí energii a objevit v sobě nové neomezené možnosti tvoření. Přestože jsme všichni někdy prošli těžkým obdobím plným beznaděje a zoufalství a někdo jím právě teď prochází, vždy je možné, dát prostor novým nápadům a snům. Vždy můžeme vstát a zase začít utvářet svůj život. Tvoje tvůrčí síla může transformovat hmotnou...
„Obrátit se ke své bolesti, není to padlé na hlavu? Nejde to proti zdravému rozumu? Není bolest sama o sobě dost nepříjemná na to, abychom se na ni ještě dívali? Je to vůbec normální hrabat se ve své bolesti? Není to masochistické? Vždyť jsem za tebou Evi přišel ne proto, abych tu trpěl, ale právě proto, abych už konečně žil tak, jak...
Dech se mi tají a jsem celá nervózní. A to jen tím, že beru pero do ruky a chci psát tento text. Text o třinácté komnatě ukryté hluboce uvnitř nás. A protože v poslední době mi nejde psát jinak, než tak, že se dotýkám svého vnitřního světa a jinak nejsem téměř schopna napsat ani větu, i nyní se dotýkám tohoto delikátního a tajuplného prostoru –...
Bolest je něco, co se nevyhne nikomu živému. S bolestí se rodíme a porodní bolest je často primární bolest, která se do nás otiskne natolik, že nás zaplavuje průběžně po celý náš lidský život, i když si toho většinou nejsme vědomi. Naše základní reakce na bolest a nepříjemné věci je potlačit je. Necítit to, co se nám děje. Je to reakce...
Otázka: Krásný den, Evi! Moc Vám chci poděkovat, za Vaše inspirativní přednášky. Prosím Vás, jestli byste mi mohla poradit, koukala jsem se na Vnitřní království a zúčastněným jste řekla, ať zavřou oči a zeptala jste se co vidí. Paní tam řekla, že nevidí nic. Vy jste odpověděla, že se ztotožnila s tou bytostí v sobě. Mám stejný problém, taky nikoho nevidím....
Neumíme se vyrovnat s pocitem JSEM OUTSIDER, ale při tom bytostně toužíme po tom vyjádřit naplno sebe sama. Pokud se však nevyrovnáme s tím, že někdy zaručeně selžeme a mnohokrát nebudeme přijati takoví, jací jsme, budeme se snažit zapadnout do škatulek, které nám vůbec nepadnou. A tak nikdy nebudeme žít svůj život naplno. www.evamarvanova.cz
Když vyjádříš kdo jsi a vystoupíš z šedi, budeš víc viděn. Je to riskantní protože se objeví více lidí, kterým tvé vůně, barvy a tvar nebudou sedět. Možná to budou ti, kteří byli před tím s tvojí nevýrazností spokojení nebo tě prostě jen neviděli. Ale také přijde mnohem více těch, kteří uvítají tvoji jedinečnost. Když začneš sám sebe sdílet,...
