Milá Evičko, od Tvého semináře uplynul měsíc a kousek....Celé noci spává se mnou v postýlce malá Maruška (mé vnitřní dítě) v podobě medvídka, kterého jsem Ti chtěla darovat a Ty jsi ho darovala malé Marušce. Dlouhé dny po našem setkání a vůbec po všech těch dnech naplněných laskavostí, vstřícností, porozuměním, pomocí, empatií, sympatií a nádherných setkání jsem si připadala jako v nějaké pozitivně naladěné bublině, která se jen velmi pomalounku rozplývala a zůstalo po ní něco, co mě posunulo, co mi pomohlo vyplnit ten prázdný duševní prostor, který mi zůstal, když se mi s Tvou velkou pomocí podařilo ho vyprázdnit od zatížení...malá Maruška mi klidně sedí na klíně, dočkala se odpuštění... Evičko, přišla jsem si pro smíření a já Ti děkuju, že se mi ho dostalo, že se vyplavila ta velká bolest... Doufám, že i ostatní v našem kruhu našli to, pro co si s důvěrou přišli. Moc jim přeju tu úlevu.

Marie

Milá Evi, chtěla bych ti poděkovat za úžasný seminář a také za moji konstelaci. Nikdy jsem na ničem podobném nebyla a přišlo mi to velmi zajímavé a hlavně přínosné pro život. Určitě se zúčastním i nějakého dalšího semináře. Vždy jsem si myslela, že to, že mě partneři opouštějí beze slova je jen a pouze moje vina a že to značí, že jedině já jsem ta špatná, ale vidím, že za tím může být i něco víc v dávnější minulosti a není nutně chyba jen na mojí straně. Ze začátku jsem cítila úlevu a štěstí (po semináři) a pak velké dojetí a teď mám v sobě pořád myšlenku, že chci se věnovat sobě, tomu svému vnitřnímu dítěti a přijde mi to v tuto chvíli hrozně moc primární a příjemné... i když si myslím, že to bude běh na dlouhou trať...Takže ještě jednou díky.

Lidka