My lidé hledáme někoho, s kým bychom sdíleli svůj život. Navazujeme partnerství, zakládáme rodiny, družíme se. A když jsme sami, cítíme se prázdní a nekompletní. Žít v páru a touhu po něm považujeme za normální. Co když se však najde někdo, kdo po tom prostě netouží a komu to nechybí? Je absence touhy po partnerovi známka zdravého vývoje nebo naopak poškození?