Mám smůlu na muže

Otázka: Dobrý večer, paní Evo,
je mi 5O let a v podstatě jsem  měla v životě jak se to říká  „smůlu“ na muže… před skoro  třemi  roky se mi sesypal  můj  poslední vztah..  něco se ve mě hnulo..a jak se říká  ,že člověku se  něco takového  po  nějakém velkém  emočním  šoku…stane a začne chtít hledat  odpovědi. Dnes večer jsem  brouzdala youtube…a našla vaše video…  jak si správně  přát a jak uzdravit své  vnitřní  dítě…a najednou se  něco  ve  mě něco stalo, viděla  jsem obraz …scénu mojí matky a mé sestry  kdy  strašně  brečíme a prosíme  mámu aby  neodcházela  že už budeme hodný…a ona se oblíkla a odešla….  sice jen  za dveře na chvíli..ale já teda normálně  cítila tu  hrůzu…
a…to  vyvolalo  ..přemítání ..o mých vztazích s muži  … a  mě to se jakoby rozluštilo…  byla jsem ve vztazích  vždy  hodná  holka, jejich chyby  i zálety  v sobě  popřela  a bála se že když  nebudu  vstřícná a hodná  opustí  mě..no stejně se tak vždy stalo… .. je  možné že  jsem  objevila  příčinu  svých  vztahových  nezdaů?  Pokud ano..jak s tím teď naložit? Moc by  mě  zajímal váš  názor.
Děkuji  moc Jitka

Odpověď: Dobrý den, paní Jitko,
ano, to, co se vám vybavilo je určitě (minimálně jednou) a důležitou příčinou Vašeho životního postoje, které Vám Vaše podvědomí odhalilo. Když máme nevyřešené problémy s rodiči (a to nějak máme vždy), máme podvědomou snahu tyto vztahy uzdravit a zakončit happyendem. Ale protože s reálnými rodiči to nejde (a vědomě se o toho třeba i vzdali), naše podvědomí přesto promítá tyto nešťastné neukončené příběhy na lidi kolem nás. Nejčastěji to je na partnery, kteří nám nějak rodiče připomínají. Chováme se k nim podobně a dětsky (v tomto případě, že jim všechno projde, nemusí nést zodpovědnost za své činy atp.) a toto chování neumožňuje zdravé a dospělé vztahy. Ve Vašem případě předpokládám, že si Vás partneři moc nevážili, protože si Vás nemuseli  nijak zasloužit, měli Vás jistou a mohli se k Vám chovat jakkoliv. To nikdy nevytváří dobré vztahy. Ptáte se, jak s tím dál pracovat.