Kategorie: MOJE MYŠLENKY

Co mají společného diamanty a bolest?

Bolest je něco, co se nevyhne nikomu živému. S bolestí se rodíme a porodní bolest je často primární bolest, která se do nás otiskne natolik, že nás zaplavuje průběžně po celý náš lidský život, i když si toho většinou nejsme vědomi. Naše základní reakce na bolest a nepříjemné věci je potlačit je. Necítit to, co...

Dávání – past nebo požehnání?

Sedím na plážovém lehátku a pozoruji poklidné vlny blankytného moře. Ještě cítím chuť žlutého šťavnatého melounu, který mě krásně osvěžil v parném létě spolu s příjemným mořským vánkem. Dnes je poslední den mé dovolené „v ráji“. Na místě, kde se odpočívá, dovádí v mořských vlnách, pozoruje západ slunce a večer tančí. Kde vás jiná kultura...

Vánoční pohádka o kouzelném světýlku

Bylo nebylo jedno malé blonďaťé děvčátko, které milovalo Vánoce. Žilo si svůj normální dětský život s maminkou a tatínkem v úplně obyčejném šedivém paneláku na kraji města. Dalo by se říct, že mu vlastně nic nechybělo. Mělo příjemnou postýlku, svoje hračky, dobré jídlo a pohodlí. Přesto často pociťovalo smutek a samotu. Její rodiče totiž byli hodně...

Osvobozující sebepoznání

Skvělé na osobním rozvoji je to, že zdánlivé nevýhody proměňuje na výhody. Pokud tě život mačká jak zubní pastu a skrze vztahy, finance a zdraví z tebe ždímá emoce, o kterých si ani netušil, že v sobě máš, můžeš využít výhodu sebepoznání, z problému udělat dar a vlastní stíny proměnit ve skvělé pomocníky. Eva Marvánová...

Kdo doopravdy jsi?

Když vyjádříš kdo jsi a vystoupíš z šedi, budeš víc viděn. Je to riskantní protože se objeví více lidí, kterým tvé vůně, barvy a tvar nebudou sedět. Možná to budou ti, kteří byli před tím s tvojí nevýrazností spokojení nebo tě prostě jen neviděli. Ale také přijde mnohem více těch, kteří uvítají tvoji jedinečnost. Když...

Největší fúrie (aneb vyznání ženy)

Můj milý muži, ano někdy jsem pěkná fúrie. Hlavně tehdy, když uděláš něco, co mě moc a moc bolí. Pak křičím, vyčítám a dovádím. Vím, není to pěkný pohled. Musí to vypadat, že je v tu chvíli jedno, co řekneš nebo uděláš. Jestli se budeš snažit mě uchlácholit nebo raději zhnuseně odejdeš, než se uklidním. Prosím...

Až jednou aneb smrtí k životu

Je parný den v jednom malém přístavišti na břehu středozemního moře. Slunce pálí na nebi bez mraků, loďky se pohupují na azurovém moři a skalnaté pobřeží a borovice Pinie tvoří malebné dekorum této přímořské oblasti. Já popíjím sladkou sangrii, rozjímám a ptám se sama sebe: „Jak to vlastně řekla ta milá stará dáma, která ještě...

Budiž pochválen chaos

Jednou z mých dobrých vlastností (alespoň já ji za dobrou považuji) je moje schopnost si věci uspořádat a dát jim řád a systém. Dokonce tento systém dokážu i udržovat. Tedy já, ehhhhm, ať se nechlubím cizím peřím, je to jedna moje talentovaná vnitřní osoba. Má ráda věci na svém místě, průběžně kolem sebe poklízí celý...

Chtěla bych taková být, ale nejsem!

Už jste si někdy řekli to samé? Já jsem se právě začetla do několika mouder od jednoho copywritera (to je ten, kdo umí nebo by měl umět napsat skvělý a čtivý text). Čtu a čtu a čtu a najednou v sobě slyším tuhle větu: „Chtěla bych umět psát jako on, ale já taková nejsem!“ Nejsem...

Život snů

Včera jsem byla na kávě s jedním starým známým. Dlouho jsem ho neviděla a moc jsem se na něj těšila. Užili jsme si spolu kdysi hodně legrace. Petr je atraktivní, 40tiletý muž, s opálenou tváří a vlnitými vlasy. Věnuje se byznysu a pracuje pro nadnárodní firmu. Při vstupu do dveří kavárny se krásně usmíval a...