Blíží se Vánoce a za pár dní nám začíná Advent. Já mám tyto svátky moc ráda, protože jsou plné světla a otevírají srdce. Lidé se na chvíli zastaví a jsou si blíž. Alespoň tam, kde si dovolí se kouzlu Adventu a Vánoc otevřít. Zima je totiž úžasnou dobou, kdy máme možnost vnímat a ocenit krásu Světla právě díky kontrastu s chladem a šerem...
Dnešní povídání je o důvěře. O tom, jak ji všichni potřebujeme a co od druhých očekáváme. Také jak s ní zacházíme a o ranách a zklamáních, které jsme získali, když jsme věřili. Když jsme věřili velmi a bezmezně – těm, které jsme „milovali a obdivovali“. Těm, od nichž jsme hodně očekávali. Je také o nedůvěře, která může časem díky zraněním usídleným v našich srdcích víc...
Léto uteklo jak voda a je tu podzim. I přes často krásné slunečné počasí na nás mohou doléhat chmury, které jsme přes léto možná nevnímali tak intenzivně. Často se necítíme milováni a přijímáni tak, jak bychom potřebovali. A i když to mnohdy vyčítáme těm druhým, ve skutečnosti to v hloubce vyčítáme sami sobě. Nevěříme, že jsme dost dobří na to, abychom byli milováni....
Chladnější dny, ale i vývoji situace okolního světa, které jsou plné noviny, nutí zůstávat více doma.Je to úžasná doba ponořit se do sebe a najít v sobě klidné a tiché místo, které je naším středem a zároveň vnitřním domovem.Máme možnost být sami se sebou a sami pro sebe.Mnoho lidí hledá naplněný život skrze druhé. Upínají se k partnerství. Hledají tu dokonalou a spřízněnou duši. Duchovní...
Přiblížit se. Pomazlit se. Přitulit se. Nebýt sám. Cítit, že někam patřím. To jsou bytostné potřeby člověka věky věků. A i když je neumíme popsat a vyslovit, vlastně je svým způsobem prožíváme již v těle matky ještě dlouho před tím, než jsme se narodili. Vše v nás se instinktivně snaží dosáhnout tohoto stavu – nebýt sám, být chráněn, být nasycen. A již...
Sedím na plážovém lehátku a pozoruji poklidné vlny blankytného moře. Ještě cítím chuť žlutého šťavnatého melounu, který mě krásně osvěžil v parném létě spolu s příjemným mořským vánkem. Dnes je poslední den mé dovolené „v ráji“. Na místě, kde se odpočívá, dovádí v mořských vlnách, pozoruje západ slunce a večer tančí. Kde vás jiná kultura mile překvapí tajemstvími své historie, jejími památkami...
Partnerství přináší mnoho výzev a těžkostí. A snad každého někdy napadlo, že to nechá plavat. Odejde a uleví se mu. Ale je to opravdu tak jednoduché? obrázek ve videu:
Svátek svatého Valentýna není českou tradicí. I když nejsem zastáncem červených srdíček a romantického dávání květin na povel, protože je to správné datum, myslím, že tento svátek jako symbol má mnoho co říci i v současné době. Jeho symbolika ukazuje na touhu milenců po celém světě být s tím, koho milujeme, ke komu jsme přitahováni a s kým toužíme sdílet svůj život. V minulosti...
My lidé hledáme někoho, s kým bychom sdíleli svůj život. Navazujeme partnerství, zakládáme rodiny, družíme se. A když jsme sami, cítíme se prázdní a nekompletní. Žít v páru a touhu po něm považujeme za normální. Co když se však najde někdo, kdo po tom prostě netouží a komu to nechybí? Je absence touhy po partnerovi známka zdravého vývoje nebo naopak poškození?
Harmonický vztah – jak lahodně to zní v uších. Při vstupu do nového vztahu všichni tak nějak doufáme a věříme, že bude lepší, než ten předchozí a že tady už to bude klapat. Po krásné zamilované fázi se však začnou vynořovat problémy. Některé překonáme a doufáme, že teď už bude dobře. Ale časem se zase něco objeví. Jakoby harmonický vztah byl nádherný...
