Před mnoha lety jsem si myslela, že když se začnu věnovat osobnímu rozvoji, tak kromě toho, že se mi uleví od mých osobních problémů a dostanu lepší know how, jak nakládat se svým životem, stanu se i mým pravým Já – SAMA SEBOU.
Rozhodně za ty roky mohu potvrdit, že se hodně věcí proměnilo. Určitě vím v mnoha ohledech mnohem lépe, jak zacházet se svým životem. Mnohem lépe se znám. Ale tento stav není definitivní. Neustále se proměňuje. Jak plynu svým životem a na této řece stvoření potkávám nové nejen kolem sebe, ale i v sobě. Jak se proměňují životní období a počasí a jak se proměňuji já sama. Proto mě dnes zahřál citát pana Junga a jak krásně tento jev popsal on sám.
„Stále odhadujeme něco nového o sobě samých. Téměř každý rok se objeví něco nového, o čem jsme před tím nevěděli. Pořád si myslíme, že teď jsme u konce se svými objevy. Nikdy nejsme. Pokračujeme v objevování, že jsme to, tamto a jiné věci a někdy máme ohromující zážitky. To ukazuje, že část naší osobnosti je vždy ještě nevědomá, je to ona část, která stále ještě vzniká; jsme nedokončení, pořád rosteme a měníme se. Ale ta budoucí osobnost, kterou máme být za rok, je již zde, jenomže je zatím ještě ve stínu. Já je jako pohyblivý rámeček na filmu. Budoucí osobnost není ještě viditelná, ale pohybujeme se dál a zanedlouho dospíváme k pohledu na budoucí bytost. Tyto možnosti přirozeně patří k temné straně já. Jsme si dobře vědomi, čím jsme byli, ale nejsme si vědomi, co se z nás teprve stane.“ C.G.Jung
Poznala jsem mnoho souputníků (přátel, klientů, ale i náhodných pocestných), kteří tak nějak očekávali, že je třeba udělat pár podstatných (nejlépe přesně nadefinovaných) bodů z A do B a potom se stane C. Potom budeme hotoví, mít život pevně v rukou a naše přání budou naplněná. Ti moudřejší z nich museli časem díky běhu života připustit, že se přeci věci mají jinak. A ti méně moudří se do teď honí za představou, kterou si vytvořili.
Inspirující sebepoznávání!