Články autora
Ještě dříve, než se člověk naučil mluvit, vnímal svět prostřednictvím obrazů. Děje, zážitky, příběhy přírody i lidských vztahů se ukládaly do mysli jako barevné scény, rytmy, zvuky a pohyby. Toto obrazové vědomí je prastaré a stále v nás žije. Aktivní imaginace je cesta, jak se k tomuto jazyku znovu přiblížit. ✨ Jung a aktivní imaginace ✨ Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung věřil,...
Představ si svět… Zavři oči a vnímej zahradu plnou jedinečných květin, kde každá představuje lidskou bytost se svým vlastním darem. Každý z nás přispívá svou barvou, vůní a příběhem, který je součástí této bohaté mozaiky života. ✨Život je tvořivá pestrost. Zatímco pracuji na novém produktu, který pomáhá lidem lépe se orientovat ve svém nitru, jako bych pěstovala květinu plnou hlubokých vhledů a porozumění...
Příběhy, které se vyprávějí u táboráků, v rodinných kruzích, nebo se sdílejí mezi přáteli, často začínají momentem, kdy se někdo rozhodl opustit pohodlí domova a vydal se za dobrodružstvím. Tyto příběhy nepřicházejí z pohodlných večerů strávených na gauči, ale z odhodlání čelit neznámu, z překonávání překážek a někdy i z boje s vlastními pochybnostmi. V každém skvělém příběhu je moment, kdy se jeho hrdina nebo hrdinka setká...
Někdy přichází tichá chvíle, kdy se nám sny, které nás dříve hnaly vpřed, začnou rozplývat.Ne proto, že bychom ztratily motivaci. Ale proto, že jsme se změnily. To, co jsme si kdysi přály, často vzniklo z místa, které toužilo po uznání. Po přijetí. Po bezpečí.A teď, když jsme prošly cestou vnitřního zrání, už tato přání nejsou pravdivá. Nejsou „špatná“. Jen...
Někdy, když mám setkání s ženou, která říká, že se cítí ztracená,nebo že už v sobě nic nového zajímavého neobjeví…pozoruju, jak se její slova opakují.Jak chodí dokola stejnými větami – jako by byla v bytě, který důvěrně zná.A zároveň cítí, že jí v něm něco chybí.A já si v těch chvílích vzpomenu na jeden obraz,který ke mně přišel už dávno. Obraz...
Jedno přátelství odešlo potichu. Žádný konflikt. Jen méně zpráv, více ticha, jiný rytmus.Dlouho jsem si říkala, že bych měla něco udělat. Napsat. Přiblížit se.Ale uvnitř jsem věděla: tohle už není místo, kam patřím. A bylo mi smutno. Ale i volněji. Protože některé vztahy nekončí kvůli chybám.Končí, protože jsme vyrostly jinam. Nikdo nás neučil, jak důstojně ukončovat...
Pamatuju si ten den, kdy jsem v sobě poprvé ucítila klid z toho, že se nemusím líbit.Ne všem. Ne pořád. Ne na úkor sebe.Byl to zvláštní pocit – jako kdyby se mi v těle uvolnil prostor, který byl dřív obsazený očekáváním. A tehdy mi došlo, že pravdivost není o tom být slyšet… ale o tom, přestat se ztrácet. Byla jsi naučená...
Byly dny, kdy jsem potřebovala jen sedět. Nic neřešit. Nedávat odpovědi. Nereagovat. A i když moje tělo vědělo, že potřebuje klid, moje mysl šeptala: „Měla bys něco dělat.“ Ten rozpor byl tichý, ale silný. Až později jsem pochopila, že to nebyla slabost – ale přechod. A že právě v tom nicnedělání se dělo něco zásadního. Někdy přijde chvíle,...
Je to, jako když vyjdeš z domu, který ti léta byl domovem –ale najednou zjistíš, že ti je malý. Že se v něm už nedá volně dýchat.Zabouchneš dveře, ale klíč zahodíš až o pár kroků dál.A pak jdeš. Nevíš kam. Jen víš, že nemůžeš zpět.To je ta fáze. Mezi. Jsou období, kdy se svět uvnitř nás tiše posune...
V dnešní době jsme zvyklí rozdělovat věci na dobré a zlé, černé a bílé. Za staletí historie jsme si osvojili pohled, že to „dobré“ je třeba preferovat, zatímco to „špatné“ odmítat či potlačovat. Tento přístup však může vést ke zmatkům, protože samotný život není tak jednoznačný. Když se dnes lidé odklání od tradičních náboženství, hledají nové směry, jak nasytit...
