Jednou z mých dobrých vlastností (alespoň já ji za dobrou považuji) je moje schopnost si věci uspořádat a dát jim řád a systém. Dokonce tento systém dokážu i udržovat. Tedy já, ehhhhm, ať se nechlubím cizím peřím, je to jedna moje talentovaná vnitřní osoba. Má ráda věci na svém místě, průběžně kolem sebe poklízí celý den, vše co rozdělá, po sobě zase uklidí nebo alespoň porovná. A umí věci skvěle udržovat stejné nebo alespoň v pevném a harmonickém řádu, který pokud vůbec mění, tak jen pozvolna. Všechno zorganizuje, je efektivní a vytváří mi spoustu času na všechno, co skutečně potřebuji a považuji za prioritní. Tak skvělého mám v sobě pomocníka.

Každá mince má však dvě strany a i na nejdokonalejším systému se občas najdou chybky. Třeba můj tolerantní partner, když si chce dolít vodu, musí často hledat svoji skleničku, která ještě před chvílí byla u něj na stole a najednou se nějakým záhadným způsobem přemístila do myčky na nádobí. Já sama kolikrát nevím, jak se to stalo. Jen projdu pokojem a ONA (rozuměj moje pořádkumilovná vnitřní osoba) to zařídí za mě. Většinou jsou to jen drobné nevýhody oproti jinak velkým výhodám, dnes jsem však našla něco většího. Dostala jsem chuť jen tak tvořit. Napsat něco nového, podívat se na věci z jiného úhlu pohledu. A to znamenalo, všechno udělat jinak a nově, proti řádu. Protože něco nového ve své podstatě nese právě to, že je to jiné a ne takové, jak se to dělá vždycky.

Když se moje myšlenky ubíraly tímto směrem, ONA na mě vyděšeně mrkla: „Co myslíš tím dělat věci nově? Vždyť to tu máme krásně všechno uspořádané, není co měnit. A nechtěla bys ty pastelky na stole trošku porovnat?“ Rozmrzele jsem se na ni podívala a řekla jí: „Promiň, ale já chci tvořit a ne uklízet. A vůbec, nic už mě půl hodiny nenapadá, víš jaká je to otrava?“ Smutně se na mě podívala, ale myslela si svoje.

A pak mi to došlo. Jak můžu mít nové nápady, když vždycky dělám všechno jako vždycky? A nastal okamžik vzpoury. Podívala jsem se na moji vyděšenou vnitřní osobu a řekla jí: „Promiň, ale jen ze zmatku může vzniknout něco nového. Dnes nebude všechno jako vždycky. Musíš se s tím vyrovnat.“ Trošičku uraženě a s pocitem, že si jí snad dost nevážím, ucouvla bokem a dívala se, co se chystám udělat. A já se rozhodla vytvořit si CHAOS.

Rozházela jsem tužky, papíry, změnila prostředí, prostě narušila ŘÁD.

A zjistila jsem následující:

BÝT KREATIVNÍ NENÍ JEN TAK

1) Jde to líp venku, než doma. Je to cizí prostor a zde moje pořádkumilovná vnitřní osoba tak netrvá na uklizeném prostředí, protože to není její teritorium. Zašla jsem tedy do cukrárny na čaj. Skvělé prostředí. Hluk, švitoření dětí kolem, pohyb. Milá paní se mě zeptala, co si dám a já si při tom nachystala papír a barevné propisky. Všechno mě skvěle rozptylovalo. Nešlo se soustředit na jednu věc a najednou a z ničeho nic, u popíjení lahodného nápoje, začaly chodit nové nápady. Nesouvisle, neuspořádaně, na přeskáčku a překotně. Tak tak jsem stihla všechno zaznamenat. Psala jsem, škrtala, podtrhávala, kreslila, gumovala. No paráda. Takovou úrodu jsem ani nečekala.

2) Doma je to horší, ale taky to jde. Začala jsem se chystat ke stejnému výkonu. Uvařila si lahodný čaj, nachystala fixy. Jen ONA se na mě smutně koukala: „Opravdu to tady musíš rozhazovat? Prosím, vždyť to tady tak hezky udržujeme harmonické. Jsme doma a tady chceme mít přece klídek, bezpečno a útulno, ne?“ Trošičku mi lezla na nervy a nechtělo se mi s ní dohadovat. Tak jsem chvíli dumala, jestli není lepší řešení, jít to vyzkoušet před dům na schody. Tam by snad dala pokoj. Ale venku pršelo, takže smůla. Holka si bude muset zvykat na mé chaotické tvůrčí ambice. Říkám jí: „Promiň, ale teď to jinak nejde. Potřebuji chaos a podívat se na věci jinak, z nového úhlu a perspektivy. To s tebou nikdy nepůjde. Ty prostě chceš všechno pořád stejné a urovnané.“ Byla smutná, ale věděla, že se mnou nic nenadělá. Už jsem se rozhodla. Vím, že miluje harmonii a řád a s láskou ho pro mě vytváří. A já budu fakt šťastná, když mi, až bude po všem, pomůže uklidit. Nyní ale trvám na svém: „Ne! Svého chaosu se nevzdám, alespoň pro tuto chvíli.“ Jdu do toho a zase dělám vše na přeskáčku, chaoticky, klidně i pozpátku. AAAACH, TO JE TAAAAK OSVĚŽUJÍCÍ. Život mi proudí každou buňkou naplno. Ještě teď je mi z toho skvěle a pocit bytí ve vlastním proudu neustále přetrvává.

Chcete to taky zažít? Pak mám pro vás jeden návrh.

Kolem sebe udělejte CHAOS. Sedněte si na místo, kde byste normálně nikdy neseděli. Nasaďte si třeba čepici z novin, tu jakou má Večerníček. Pište po delší stránce A4 nebo po její úhlopříčce. Dělejte to jakkoliv, ale hlavně jinak, než jak se to dělá vždycky. Možná si budete připadat mírně šílení, ale stojí to za to!

A pozor, pokud jste nepořádníci, váš obvyklý nepořádek se nepočítá. Na ten jste zvyklí a patří k vašemu běžnému řádu (neřádu). Každopádně, teď je potřeba udělat to jinak. Můžete si zkusit chaotické prostředí vytvořit třeba tak, že si naopak uklidíte. Budete se v tom cítit divně a nově a o to právě jde 🙂 To je přesně to správné prostředí pro nové úhly pohledy a nové nápady.

Řád je skvělý a já si zase užívám můj uklizený pracovní stůl. Ale bez jeho narušení, by nevzniklo nic nového. Všechno by bylo jako vždycky. ONA se už uklidnila, myslí si o mně, že jsem se trochu pobláznila a doufá, že se mi to nebude dít moc často. Myslím, že to však už nebude tak, jako dříve, tak jak by si představovala. Ta svoboda je příliš opojná a živoucí.

Vzniklo něco nového. Nevím, co to přinese, jestli je to dobré a nebo ne. Netuším, jestli se to bude druhým líbit. Ale cítím proud života. Teču jako řeka, ještě nevím kam, ale tepe to a proudí. A já si to dovoluji, jen svoji cestu zachytávám na papír. Nekontroluji, co přijde, co ruka napíše. Vítejte v mém proudu.

A hlavně nebojte se a ponořte se do toho vašeho!

PS: Že nevíte, co je to ta vnitřní osoba? Potom si přečtěte článek FASCINUJÍCÍ SVĚT PSÝCHÉ

. . .

pojď žít naplno

uvidíš nový rozměr života
. . .