Co je štěstí?

Dříve, než se zeptáme na toto téma „specialistů“ na výzkum štěstí, měli bychom se ptát sami sebe: „Co mě učinilo dosud v životě šťastným? Kdy, jak, kde, proč? Jak jsem prožíval tento skvělý pocit existence? Při odpovědi na tuto otázku často poznáváme, že to byly v našem životě úplně jednoduché situace, nikdy senzační či kromobyčejné. Náhle a snad jen na pár okamžiků jsme je směli vnímat jako šťastné a smysluplné.

Něco z ničeho nás přivádí do hlubokého dýchání při jarní procházce, náhle zažíváme vděčnou jistotu, že máme měkkou postel, v níž můžeme spát či spontánní radost nad vydařenou prací nebo cokoliv jiného.

Hermann Hesse k tomu píše: „Jednoho jitra jsem se probudil, živý chlapec, asi desetiletý, s půvabným a hlubokým pocitem radosti a blaženosti. Jakoby mě prozařovalo vnitřní slunce, jakoby se mi nyní právě v tomto okamžiku probuzení z dobrého chlapeckého spánku přihodilo něco nového a nádherného, jako by se můj celý malý-velký chlapecký svět zjevil v novém a vyšším stavu, v novém světle a klimatu.

Celý krásný život dostal teprve nyní v tomto časném ránu svou úplnou hodnotu a smysl.

Nevěděl jsem nic o včerejšku ani zítřku. Objímal mě šťastný dnešek a něžně si se mnou pohrával. Bylo to krásné, bez zvědavosti a odpovědnosti jsem okoušel smysly a duši. Protékaly mnou a nádherně chutnaly….

Tak jsem ležel v sametovém ránu a vychutnával klidný prožitek spánku, krásnou věčnost v posteli a ačkoliv jsem zažil podobné štěstí v životě ještě několikrát, žádné nebylo hlubší a skutečnější: svět byl v pořádku….“

Co si musíme ovšem k našemu zármutku přiznat, je, že ve všech případech nejsou tyto momenty štěstí produkty záměrné snahy, ale vyskytují se spontánně, bez našeho vlivu.

Jsou nám, tak říkajíc, darovány.

Tento poznatek je zvláště pro západního, na výkon orientovaného člověka, těžko pochopitelný, protože odmala vyrůstá v přesvědčení, že může svůj život libovolně vytvářet plánovanou činností a vynutit si úspěch odpovídajícím nasazením výkonu. Necítíme se dobře při představě, že něco pro nás tak důležitého jako štěstí, nezávisí na naší moci. Jsme tedy vydáni na milost „náhodě“, zda nám štěstí spontánně poskytne, či nikoliv.

Štěstí se jednoduše vyskytne, není produktem lidské vůli či moci.

Otázka, která se nám jednoduše se štěstím vnucuje, je menší než ta, zda u nás existují momenty štěstí. Neboť je budeme s největší pravděpodobností v jednom či více případech zažívat. Často náš zájem směřuje ke stabilizaci prchavosti a pomíjivosti takového momentu štěstí, k prodloužení prožitku štěstí i k pokusu o vlastní vliv na štěstí. Přicházíme na bezmocnost stavu, kdy prožíváme štěstí jen spontánně a neočekávaně a zkoušíme si vytvářet naše štěstí.

Průzkum štěstí nechce tedy definovat, co je vlastně štěstí, ale rozvíjet metody, jak můžeme systematicky dosahovat tohoto stavu.

ŠTĚSTÍ Z PSYCHOLOGICKÉHO POHLEDU

Jeden z prvních impulzů moderní psychologie, kde se pozitivně nachází u člověka fenomén štěstí je v humanistické psychologie Abrahama Maslowa. Maslow jako první významný psycholog začal systematicky zkoumat lidi, kteří si vedli v životě obzvláště dobře. Pátral po spojitosti v duševní struktuře takto pozitivně žijících lidí. A zjistil, že se v životopisech těchto umělců života vyskytují zcela určité podobnosti. Všichni měli minimálně jednou na své životní cestě zkušenost s „mystickou jednotou“ nebo jak to Maslow později nazval – vrcholný prožitek. Je chápán jako pocit jednoty s životní situací, často s povahovým prožitkem, v němž člověk neprožívá situaci jako pozorovatel, ale je jí co nejvřeleji pojímán.

Typické rozdělení normálního stavu vědomí na pozorovaný subjekt a pozorovaný objekt se v této mystické zkušenosti jednoty sjednocuje. Člověk na procházce na polní cestě mezi loukami nevidí skřivana nad poli a nebere to jako hezký poznatek. Naopak prožívá to, vychutnává a formálně cítí jako by on sám byl vznášejícím se skřivanem. Tito lidé jsou vzdáleni tomu jít životem nevnímavě a nevšímat si svého okolí, jako to dělají mnozí jiní.

Velmi často se ve vrcholném zážitku jedná o rozplynutí se v přirozené situaci, ale ne vždy. Vedle toho by se dal zjistit tento stav jednoty i ve zcela všedních zážitcích jako při práci a dokonce i prožitcích, které neměly bezpodmínečně obveselující nebo harmonický charakter. Bylo tak zjištěno, že se asi nedá pohlížet na definované vnější podmínky, ale že podstatné komponenty musí záležet na vnitřních předpokladech, i když jistě existují i usnadňující a prospívající vnější podmínky. Objektivní situace není dobrá nebo zlá, její charakter vytváří stanovisko člověka. Mnozí lidé si nemohou vést v životě správně, zatím co jiní skoro ve všech situacích vyhmátnou to nejlepší.

Navíc přišel Maslow v životní anamnéze nešťastnějších vrstevníků na to, že dávali v životě přednost mnoha nabídkám, pro něž nebyli zcela jistě otevřeni.

Nespočívá to tedy v tom, že skupina osob „umělců života“ dostala od života víc nebo lepší nabídky k prožití štěstí než druzí. Rozhodující byla připravenost, popř. otevřenost zúčastněných.

JE ŘEŠENÍM BOHATSTVÍ A DOBRÝ SEX?

V novější době se proslavil průzkumem štěstí oxfordský profesor Michael Argyle. Mezi jinými se mu podařilo vyvrátit klišé, že bohatství přináší lidem štěstí. Jeho výzkumy ukázaly, že s větším výdělkem stěží stoupá osobní spokojenost a že takové šťastné případy jako výhra v sazce nebo dědictví mají jen velmi krátkodobý pozitivní účinek na dobrý zdravotní stav.

Srovnáním lidí z bohatých zemí s těmi z extrémně chudých oblastí se ukázaly podobně nesignifikantní relace. Možná to souvisí s výsledky studií, že s rostoucím bohatstvím rostou ve stejné míře i požadavky, takže nadále zůstává totéž očekávání. Už Seneca to vyjádřil tímto výrokem: „Není chudý ten, kdo má málo, ale ten, kdo si přeje víc.“

Také rozšířená představa, že erotika a sexualita činí lidi šťastnými, je přinejmenším v četných psychologických průzkumech považována za spornou. Prokázalo se však, že obzvláště intenzivní nebo exscesivní milostný zážitek je přinejmenším stejně vhodný stejně vhodný k vytvoření dobrého zdravotního stavu. Jestliže se partneři nachází ve správném stavu mezi blízkostí a distancí, umožňuje sex ještě větší uspokojení.

CO NA TO BUDDHA?

Buddha dospěl při svém pozorování také k závěru, že cesta zlatého středu je vhodná k naplnění a štěstí. Všechny extrémní zážitky prožívané při hledání osvobození, by mu nemohly přinést žádné osvobození. Správná míra: ne příliš mnoho, ne příliš málo, tedy harmonie protikladu ho vedla k sebenalezení a stala se součástí jeho učení. Zde nacházíme paralelu s psychologickým výzkumem štěstí – v obou případech se hovoří o nutnosti nalezení středu mezi blízkostí a distancí v mezilidských vztazích. Chce-li člověk v životě nalézt štěstí, neměl by od života očekávat ani příliš mnoho, ani příliš málo.

SMYSL ŽIVOTA

Jako na obzvláště relevantní pro okolnosti dobrého zdraví a štěstí poukázal profesor Mihaly Csikszentmihalyi při svých dotazech, zda člověk posuzuje život jako smysluplný, když rozvíjí své nadání. Kdo osobně vidí smysl života, popisuje ho ve všech směrech jako šťastnější než střízlivý realista, jenž u sebe neobjevil žádné smysl dávající perspektivy. Naopak sleduje svůj život jen z hlediska účelnosti. To platí dokonce i tehdy, jestliže nenachází žádný širší smysl života a vyčerpává se v jednotlivých činnostech, např. „při aktivitách spojených s cíleným zaměřením a pravidly – aktivitách, pro něž se musí musí nasadit psychická energie a nemohou být realizovány bez odpovídajících schopností.“ Přitom pojem aktivita není omezen tělesnou aktivitou, ale je chápán pod příslušným pojmem „schopnost“.

Podstatným se zde zdá být růst, postup kupředu, vývoj, proces, žádná stagnace, nýbrž plynutí.

Pojem štěstí opisuje Csikszentmihalyi slovem „flow“. Jako resumé svého výzkumu udává Csikszentmihalyi, že ještě víc než všeobecný smysl života člověka, může vytvářet štěstí „kultivovaností smyslu života“ individuálního životního tématu.

Astrolog Nicolaus Klein, který shromáždil tyto podnětné informace ve své knize Štěstí a seberealizace v horoskopu zde navrhuje zkoumání, pochopení a rozvíjení vlastních archetypálních dovedností zaznamenaných v našem horoskopu narození.

Já sama za sebe však mohu říci, že astrologie není jediná možnost (i když porozumění našemu astrologickému archetypu považuji za velice užitečné a doporučuji ho). Ponořit se do vlastního světa a zkoumat hlubiny naší duše prožitkovým způsobem však považuji za nezbytné a nenahraditelné proto, abychom udělali změny skutečně v hloubce a ne pouze na úrovni mysli a teorie.

Věřím, že když se staneme uvnitř celistvější a postupně dozrajeme tímto jedinečným způsobem, budeme takto připravenější přijmout od života jeho dary a zůstat otevřeni snáze a více šťastným zážitkům v jejich plné velikosti.

Chcete se dozvědět na co dalšího přišli vědci?
Potom se podívejte na

Zdroj článku: „Štěstí a seberealizace v horoskopu – Nicolaus Klein


Eva Marvánová je průvodkyně, lektorka a autorka.
Fascinuje ji vnitřní svět a psýché člověka. Osobnímu rozvoji se věnuje mnoho let. Individuálními konzultacemi i semináři lidem pomáhá se vyrovnat se sebou samými, najít vnitřní klid a vystoupit z vlivu minulosti. Důležitá je pro ni kvalita života a klientům pomáhá zlepšit život v oblasti partnerství, sebepřijetí, prosperity, hojnosti a tvořivosti. Dlouhodobě se věnuje systemickým konstelacím zaměřeným na zpracování traumat. Její velkou láskou je navrhování a tvorba energeticky nabíjených šperků s duchovní tématikou. Je autorkou ebooku Jak využít nesnáze v partnerství, přátelské aplikace Karty porozumění a on-line semináře Jsem kreativní.


 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů