Duchovní průvodce

Petra měla zavřené oči. V duchu zavolala svého duchovního průvodce, který jí měl pomáhat při lekcích automatické kresby.

Přivřela jsem oči a pozorovala, co se bude dít v Petřiných energiích.

Za chvíli se její aura rozechvěla a pak se blízko ní objevilo neznatelné světlo. Toto světlo začalo pomalu sílit, až se za jejími zády zjevila velká nádherná zářící bytost. Všude se rozlily odstíny vínové, fialové a bleděmodré barvy.

Nejprve průvodce položil Petře ruce na temeno hlavy. Petra se v tu chvíli zhluboka nadechla, jakoby do ní vstoupil čerstvý závan vzduchu. Nějakou chvíli to trvalo a potom se ruce průvodce rozdvojily. Jeden pár jeho rukou neustále ležel Petře na hlavě, ale druhý pár jeho rukou se dotkl jejích ramen. Láskyplně ji v tu chvíli zahalil do svých křídel.

Sama jsem byla překvapená z výjevu, který jsem právě uviděla, ale poté mi došlo, že duchovní bytosti přece nemají těla jako my lidé. Vlastně ani nemají těla v tom stejném smyslu jako máme my. Jsou spíše energií a tento duchovní průvodce ji mohl uzpůsobovat tak, jak zrovna potřeboval.

Jeho ruce na Petřiných ramenou zazářily a potom začaly vstupovat do Petřiných paží. Petra cítila jemnou energii. Bylo jí to příjemné, ale trošičku se i bála. Přece jenom to byla nová zkušenost.

Ruce průvodce postupovaly dál a dál, až dokonale splynuly s pažemi Petry. Její ruce se pro ten okamžik staly jeho nástrojem. Ještě jednou se ruce průvodce rozdělily a další pár jeho dlaní něžně položil Petře na čelo.

Petra si chvíli musela zvykat na tuto novou energii. Ale potom uchopila tužku a lekce automatické kresby mohla začít.