Jsi housenka, kukla nebo motýl?

Naposledy jsem vám psala o tom, že mě můj život právě provází velkým transformačním obdobím. Ne, že by to tak snad někdy nebylo, protože osobní rozvoj mě fascinuje většinu mého života. Ale celý život je vlastně o změně a o tom, jak ji uchopíme. Takže k transformaci jsme vyzýváni více či méně neustále. A jsou období, kdy jaksi život sám rozhodne za nás a my jsme vyzváni k hluboké vnitřní proměně, ať už se nám to líbí a nebo ne.

To, co zde můžeme ovlivnit a je na nás, je náš postoj k tomuto aktu. Budeme se prát s tím, co se děje? Nadávat a litovat se jako oběť toho „děje se mi to jinak, než jsem si přál“? Nebo se aspoň pokusíme změně otevřít? Vyzvat ji ať vstoupí dál? To už záleží na každém z nás. Já to mám většinou tak, že projdu oběma těmito fázemi. Nejdřív se vztekám a nebo lituji, protestuji. Zkouším, jestli to není opravdu jinak a nedá se to staré udržet.

První fáze většinou bolí. Protože prát se s tím, jak to je a co je, je velmi namáhavé, stresující a plné frustrace. No a potom se uvolním. A to už je většinou ta příjemnější fáze plynutí a očekávání toho, co přijde. Uvědomím se, že jsem postoupila do nové fáze mého vnitřního růstu a podvolím se fázi housenky, která se právě zakuklila a prochází velkou změnou. Stáhnu se do sebe a čekám, co se stane.

Uvědomím si, že jediná jistota je právě teď v nejistotě. Prožívám změnu, které nerozumím, nevím, kam směřuje. Někdy se jí děsím, ale nakonec vždy dojdu k tomu, že je nejlepší poddat se mysteriu a jeho tajemství a být jen tichým pozorovatelem, než se mi ukáže co dál. Věděli jste, že housenka, když se zakuklí a proměňuje se na motýla, tak se celá rozpustí a zůstanou z ní pouze 4 buňky, z nichž se potom vytvoří úplně nový tvor? Zajímavé, že?

A věřím, že když se nad tím zamyslíte, tak jste určitě i vy poznali období, kdy jste se cítili jako rozpouštěná housenka, která ještě (vědomě) neví, že se mění v něco nádherného, co bude ale úplně jiným tvorem.

Housenka má ale tu výhodu, že pod vlivem instinktu tak nějak ví, co od ní příroda požaduje a této změně se poddá. My a naše persóna, která chce zůstat naopak neustále stejná, se změně často zuby nehty bráníme.

Znáte to?

Jak to poznáme, že jsme zrovna v tomto období? To člověk jistě neví nikdy a většinou vyhodnotí až při pohledu zpět. Já už u sebe za ty roky, co sama sebe zkoumám, většinou výrazné transformační období poznám a i kdyby ne, miluji astrologii a nyní mi kromě mých pocitů i horoskop napovídá, že jsem právě tady. Dlouhodobý tranzit (působení planet, co jsou právě na obloze na náš horoskop narození) s názvem „Fénix z popela“ mluví za vše.

A proč vám o tom vlastně píšu?

Možná jste si všimli, že se v poslední době zmenšila intenzita mých emailových psaní pro vás. Celou dobu, co vám píšu, jsem se snažila zasílat pouze mé originální texty (články a videa). Nyní jsem však zabraná hluboce do vnitřní transformace a to není fáze, kdy se něco nového tvoří. Spíše se člověk poznává a jako motýl v kukle čeká, co se z ní vyklube nového. Kdo sám prošel těmito obdobími, jistě rozumí tomu, že se v nich nejprve veškerá tvořivost zaměří do sebe a vše proměňuje uvnitř, než vytryskne nový pramen směrem ven.

Tak jsem přestala psát.

Chtěla bych však s vámi i nadále zůstat v kontaktu. Ráda bych s vámi sdílela. To je to, co nyní mohu nabídnout. Na své současné cestě také nacházím mnoho inspirujících myšlenek, které stojí za to poslat duchovním hledačům vnitřních světů jako jste vy.

Chci tím říct, že se tak změní obsah mých emailových psaní. Budu s vámi sdílet, zasílat vám inspirující myšlenky. Byť ne vždy mé vlastní, ale od inspirujících spisovatelů, filosofů a psychologů, které jsem na své pouti nalezla. A samozřejmě, když napíšu nový článek, natočím video nebo zorganizuji nový seminář, určitě se o tom dozvíte.

Nechci vám však zasílat jen pozvánky a věřím, že toto je způsob, jak s vámi nyní být v inspirujícím kontaktu.

Těším se na všechna naše setkání, ať už virtuální nebo reálnou cestou.