Malé lidské radosti

aneb rozjímání nad šálkem kávy

Musím se vám přiznat k jedné věci. Mám ráda kávu. A to opravdu hodně. Možná si teď představíte někoho, kdo do sebe lije jeden šálek kávy za druhým a večer z vysoké dávky kofeinu v těle možná ani nemůže pořádně usnout. Ale tak tomu není. Obvykle si dám jeden nebo maximálně dva šálky denně bez mléka i cukru, ale za to si je pořádně vychutnám. A když dostanu chuť na kávu nad můj denní limit, spokojím se s kávou bez kofeinu. A klidně se bez ní i na pár dní obejdu. Ale prostě mám ji ráda, voní mi, chutná mi, a je to pro mě rituál, který mě uklidní a vycentruje. Tak se k ní zase časem s láskou vracím.

Nevím, čím to přesně je, ale kávu mám spojenou s klidem a uvolněním a už jen myslet na ni mi spouští v rytmu Pavlovova reflexu libé pocity. Dám si kafe a jsem v pohodě. Možná mi to připomíná dny mého dětství. Tehdy byla, jinak moje uhoněná a smutná máma, ve vzácných okamžicích u šálku kávy klidná a vyrovnaná. A doma zavládla pohoda a harmonie. 

Určitě mě také fascinuje příběh, který za tímto nápojem stojí. Ráda sleduji dokumenty, jak se vyrábí, kde všude se pěstuje, jaké jsou druhy přípravy na různých místech ve světě. Víte třeba, že káva je ovoce a roste v kávových třešních? Těch faktorů, proč říkám kávě ano, je určitě mnohem více a kofein v žádném případě není tou hlavní složkou. 

Vzhledem k tomu, že se moje vášeň věkem rozrůstá, před nedávnem jsme si pořídili krásný malý kávovar měděné barvy, který nám skvěle ladí k cihlovému obkladu za linkou. A já si nadšeně užívám každou chvilku s ním. Okamžiky, kdy odměřuji kávu odměrkou. Ty chvíle, kdy kávovar drnčí, káva stéká po okraji vyhřátého šálku a na jejím povrchu vzniká jemná créma. A dokonce jsem předčila své vlastní očekávání. Ani ve snu mě totiž nenapadlo, že by mě mohlo bavit páku umývat. Ale ano, je tomu tak. A tak jsem zjistila, že dokonce i úklid a očista se mohou stát součástí tohoto rituálu.

Přesto se zároveň zamýšlím nad zdravím a všemi těmi polemikami, které vytahují na mysl otázku – pít či nepít (kávu) a jak moc. Přece jenom zdraví máme jenom jedno a je lepší ho preventivně udržovat, než se potom později zabývat dopady nezdravého životního stylu.

Článků o zdravotních dopadech kávy, jak těch negativních, tak pozitivním najdeme na internetu velké množství. Mně však v hlavě vrtaly ještě další otázky.

Má káva i nějaký duchovní a psychologický význam? O duchovním významu rostlin i mnohých potravin je toho mnoho psáno. A všechno, co existuje, má přece v rámci existence nějaký účel. Tak proč by ho neměla mít i káva? Začala jsem tedy hledat a našla zajímavé informace od ještě zajímavějších autorů.

A protože vím, že nás coffee lovers je hodně a mnoho z nás si klade stejnou otázku, rozhodla jsem se s vámi tyto informace sdílet. Věřím, že pokud milujete kávu, tak jako já, potěší vás to. A pokud kávu nepijete, dozvíte se alespoň něco zajímavého.

Takže co jsem zjistila?

Co řekl o kávě Rudolf Steiner? (filozof, esoterie a zakladatel duchovní nauky antroposofie)

Stejně tak, jako káva povzbuzuje tělo, tak povzbuzuje naši duši. Duše, která prodělává duchovní vývoj se potom cítí živěji. Káva pozvedá éterické tělo člověka určitým způsobem z těla fyzického, avšak tak, že člověk cítí své fyzické tělo jako solidní základnu těla éterického. Toto je specifický účinek kávy. Fyzické a éterické tělo se určitým způsobem diferencují při prožívání kávy, avšak tak, že člověk pociťuje, jak tělo fyzické vyzařuje své tvůrčí (formující) vlastnosti (právě pod vlivem kávy) do éterického těla, a tak je solidní základnou toho, co je potom éterickým tělem prožíváno.

To skutečně nemá vyznít jako agitace pro požívání kávy, neboť to vše se pohybuje na fyzické základně a člověk by se stal zcela nesamostatnou bytostí, kdyby se chtěl dát do pořádku jen požíváním této pochutiny. Zde má být pouze charakterizován její vliv a účinek. Poněvadž však od struktury, od formy fyzického těla velmi závisí zejména logické, důsledné myšlení, je proto zvláštním působením kávy – která pronikavěji vykresluje fyzickou strukturu našeho těla – fyzicky podporováno logické a důsledné myšlení. Požívání kávy tedy – po fyzické stránce – podporuje správnost a důslednost našeho myšlení, které se potom důsledně přimyká ke skutečnostem.

Dá se tedy říci, že i když pití kávy může býti také zdravotně na pováženou, nemusí být snad něčím nežádoucím pro ty, kteří chtějí dospět (vystoupit) do vyšších oblastí duchovního života. Může být pro ně docela dobré mít někdy logickou důslednost podněcovanou kávou.

Požívání kávy může při vší své škodlivosti přispět k tomu, aby pozvedlo člověka k solidnosti.

Ne, že by se snad měla káva doporučovat jako prostředek k dosažení solidnosti, ale musí se říci, že dovede solidnost člověka zvýšit. Není proto zapotřebí dívat se jako zrovna na něco špatného, jestliže ten, kdo se duchovně vědecky vyvíjí a má sklon zatoulat se svými myšlenkami do nesprávností, učiní-li se kávou poněkud solidnějším.

Christiane Beerlandt je autorkou mnoha knih a zabývá se psychosomatikou a psychologicko-symbolickým výkladem nemocí.

K její specializaci patří také porozumění psychologickým vzorcům, které jsou základem spontánní touhy po určitých potravinách. A zrovna tak, jako se dá vykládat symbolické poselství a informace, jež jsou pozadím určitých onemocnění, tak se dá vykládat symbolika všech forem stvoření. Tedy i kávy.

Jak vidí Christiane účinky tohoto voňavého moku?

Káva představuje starostlivost o sebe a otevřenost uvnitř sebe. Také otevřený a nepokřivený pohled na sebe sama, který nevychází ze „sebesmrštění“ a není určitým druhem sebemrzačení. A to jak v oblasti psychické, tak emocionální nebo fyzické.

Káva člověka vyzývá, aby svůj pohled na vlastní osobnost rozšířil, a sám sebe plně uznal. Aby se rozšířil a zaujal celý svůj životní prostor.

Chuť na kávu tedy říká: „Dovol si, velmi doširoka a rozsáhle zaujmout svůj prostor, své místo na slunci! Zaber zcela místo a čas, které potřebuješ k tomu, abys byl sám sebou. Měj respekt vůči sobě, dej si přednost. Život v tobě má přednost. Vše ostatní musí jít stranou, ať už se to zdá jakkoliv důležité.“

Káva zastupuje poselství nejprve poslouchat sám sebe a řeč svého srdce. Nabádá nás položit si otázku: „Co je pro mne dobré?“

Káva představuje rovnováhu, vyváženou a jasnou strukturu. Nabádá nás vnímat sebe sama a ne se do něčeho bez rozmyslu emocionálně vrhat. Pobízí člověka, aby se neignoroval a už vůbec nepřekračoval svoje hranice.

Takovýto člověk totiž i sám posuzuje všechny lidi jako rovnocenné, nedává přednost jednomu před druhým, nikdy nediskriminuje. Má dobré srdce a chce přistupovat ke všem stejně. Nelpí na detailech. Rozpoznává a objevuje to nejcennější v každém člověku. A tento postoj vychází z lásky a respektu k Životu a ke svému vlastnímu Živoucímu Já.

Když má člověk chuť na kávu, poukazuje to (možná podvědomě) na to, že touží po tom se rozšířit, ale nejen na rovině osobnosti, ale i duchovní. Touží duchovně expandovat.

Káva nás rozpaluje, abychom se pustili do práci a mohli se vášnivě vrhnout do života. Abychom kvůli tomu hory přenášeli, pokud to tak musí být. Vyvolává v nás důvěru v naší hodnotu, v naše pracovní zapálení, chuť podnikat věci. Uskutečnit to, co chceme a potřebujeme. Nikdy nás však nenabádá, abychom stavěli to, co děláme, nad Život samotný. Ten má nejvyšší důležitost.

Pokud člověk toto poselství nepochopí a povýší na první místo jiné hodnoty, než Život a Živoucí Já, může začít mít zdravotní potíže, či dokonce může onemocnět a učinit člověka ne-mocným. Jinými slovy, člověk nesmí nikdy stavět na první místo práci nebo myšlenky, plány do budoucnosti, cíle, čas a tlak na výkon, plánování, tužby atd..

Káva upomíná člověka na to, aby spatřoval samotnou smysluplnost v Živoucím Já a Životu samém.

Aby i sám k sobě přistupoval jako k někomu užitečnému, dobrému, krásnému a cennému. A to aniž by k tomu potřeboval šálek kávy, aby ho na to znovu upamatovala.

Člověk, který touží po kávě se sebou možná není tak úplně spokojen. Může toužit po expanzi a zvýšení své hodnoty, otevření svého Já a chuti do života.

Káva přináší úlevu lidem, kteří vykonávají hodně duševní práce v rychlém tempu, jsou nervozní a touží po větším rozhledu a klidu ve svém nitru.

Káva nás nabádá rozpustit tlak, který v sobě neseme. Tlak, který vychází ze systémů kolem nás, ale i našich vnitřních, kterým podléháme a věříme, že není jiná možnost. Tlak na sebe sama, že musíme být lepší, podat vyšší výkon, či musíme ledasčeho dosáhnout a naplnit očekávání druhých.

Kávové zrnko je samo symbolem pro hledání perfektní rovnováhy mezi nebem a zemí, mezi nalevo a napravo, mezi strukturou a obsahem, mezi mužským a ženským v člověku, mezi lpěním a odpoutáváním se, mezi hodně a málo. Poukazuje na správné dávkování čehokoliv v životě – ne příliš moc, ne příliš málo.

Káva člověka zaměřuje také na to, co mu chtějí sdělit jeho ledviny a vodní cesty. Poukazuje na nutnost harmonického vztahu mezi duchovnem a pozemskostí a mezi pocity a rozumem.

Ledviny nám společně s kávovým zrnkem vzkazují, abychom sobě věnovali měkkost a vnitřní klid. Abychom v sobě pěstovali mír místo uštvanosti, napětí, vzteku a frustrace. Vzkazují nám, abychom v sobě ocenili pozemskou bytost, kterou jsme a přestali k sobě zaujímat tvrdý, strnulý, pochybovačný a nevěřící postoj.

Tak co vy na to? Mně to přijde velmi zajímavý pohled.

Našli jste se v něm? Pokud ano, určitě mi napište. Ráda se dozvím, co jste objevili 🙂

Komentáře
  1. Barbora napsal:

    Ahoj,
    tento článek mě naprosto ohromil svojí hloubkou, krásou, něhou a naprostou výstižností.
    Děkuji

  2. Irena napsal:

    Skvělé. Slovy nevyjádřím, co cítím. Děkuji.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů