Máte nějaké trápení, zaujal vás seminář, ale nemáte odvahu na něj přijít? Ráda bych vás podpořila, ubezpečila, že není vůbec čeho se bát. Myslím, že mé blízké okolí mi dá za pravdu, že nepoznali člověka s nižším sebevědomím, neustálým podceňováním, introvertního až téměř se sociální fobií, než jsem já. Sama bych si nikdy nedovedla představit, že bych šla mezi skupinu lidí, měla před ní promluvit, natož mluvit o sobě a probírat své niterní záležitosti, které byly často tabu i před mými nejbližšími.

Ve svém rozpoložení jsem však tehdy byla už v tak zoufalé situaci, že jsem prostě neměla co ztratit.

Tak jsem si řekla: a co se na mém tak bezvýznamném zpackaném životě změní, když se znemožním před několika dalšími lidmi? Moje rezignace či snad někde hluboko ve mně schovaná nějaká síla či odvaha se ve mně vzchopila a já se rozhodla vyrazit vstříc něčemu nemožnému. Jít sama na seminář, kde budu mezi cizími lidmi.

Měla jsem tehdy při své první zkušenosti s konstelacemi neuvěřitelné štěstí.

Přišla jsem na řadu úplně jako první. Kdybych totiž viděla, jak seminář probíhá, dozajista bych po první práci vzala nohy na ramena a utíkala. A to ne z důvodu, že to bylo tak strašné, ale protože bych zjistila, že budu muset mluvit před lidmi a ještě k tomu o sobě. Vůbec jsem nevěděla, co mě čeká, co mám dělat, co mám říct. Pod tlakem ze stresu, že je na mě poutaná pozornost a ještě hned tolika lidí, jsem měla úplně zatměno. Jen jsem se třásla a potila, a chtěla prostě zmizet. Přesto, že jsem ze sebe nebyla schopna vymámit jediné rozumné slovo, Eva se jako vždy profesionálně zhostila situace a svým citlivým profesionálním přístupem mě přiměla k jádru věci.

Byl to pro mě tehdy tak trošku sociální šok, a zároveň velice hluboký a emoční zážitek. A především také počátek procesu, kdy jsem si začala uvědomovat sama sebe a to, že můžu také něco cítit, myslet si, mít svůj názor, či dovolit si vyjádřit se. Velice osvobozující pro mě bylo zjištění, že ve svých problémech nejsem sama. Že nejsem úplně divná a jiná a špatná, že se svými problémy se potýká každý a často i s velice podobnými. Seminář mi otevřel oči, srdce i duši a především úplně jiný pohled na svět i sebe samou. Najednou kolegy na semináři a lidi vůbec jsem schopna nevnímat jako nepřátele, ze kterých musím mít strach a schovávat se před nimi. Ale naopak jako spřízněné duše, které mohou důvěrně beze strachu sdílet své pocity, zážitky, nebo si mohou třeba i podat pomocnou ruku třeba vlídným slovem, svým prožitkem či sdílením svých neduhů.

Seminář mi otevřel oči, srdce i duši a především úplně jiný pohled na svět i sebe samou.

Dodnes nepřestávám děkovat vesmíru, jak je dokonalý a štědrý, že mi poslal na pomoc jako průvodce životem Evu, který mi změnila život. Cítím to sama ve svém vnitřním rozpoložení, vnímám ve svém okolním světě i z jeho kladných reakcí na mě. Můj život je mnohem kvalitnější, naplněnější, štědřejší i radostnější.

Evička je úžasná, nesmírně empatická, zkušená osobnost, která svým individuálním přístupem a použitím různých metod dovede trefně najít přístup k různým často velmi odlišným lidem a postavit se jakékoli situaci.

Překonejte svůj strach a vyrazte vstříc svému lepšímu životu. S úctou Markéta

. . .

pojď žít naplno

uvidíš nový rozměr života

. . .