Rozbouřená řeka

Paní Anna byla velmi sympatická, jemná a inteligentní dáma. Přišla za mnou, aby lépe porozuměla sama sobě. Přestože v jejím životě bylo zdánlivě vše v pořádku, necítila se tak dobře, jak by bylo adekvátní její dobré životní situaci. Naopak pociťovala jistý neklid a potřebu neustále něco hledat. Tuto potřebu se snažila uspokojit studiem esoterických nauk a absolvováním přednášek a seminářů. Myslela si totiž, že je to volání její duše, které ji chce někam zavést a něco jí ukázat.

Ať však prozkoumávala tajuplná zákoutí esoterického světa jakkoliv, nikdy nedošla naplnění a její potřeba zůstávala neukojená. U mě hledala způsob, jak se v sobě zorientovat a nalézt to, kam se cítila vedena.

Vysvětlila jsem jí, že jí nemohu říkat, kam má jít, nebo co má dělat, ale že můžeme porozumět její nutkavé potřebě a tomu na co ukazuje. Jakmile se v sobě zorientuje, bude vnímat lépe sama sebe a sama bude vědět, která cesta je pro ni ta pravá.

Do konstelace jsem postavila vnitřní osobu Anny, která cítila nutkání něco najít . Byla to nervózní a napjatá bytost, protože se nedokázala zorientovat v tom, co hledá. Když jsem se ponořila (rozuměj začala jsem vnímat) do energie této vnitřní části Anny, začala jsem se cítit jako bych byla na kolotoči a to nejméně centrifuze. Tento pocit byl v hlavě. Bylo mi malátně a na zvracení. Celé mé tělo bylo velmi ztuhlé a napnuté, téměř v křeči.

Zeptala jsem se paní Anny, jestli tyto pocity zná. Vybavila si vzpomínku, že se jako malé děvče neustále točila dokola a dokola a pořád a pořád, aniž by věděla, proč to tak dělá. Byl to její velmi častý projev. A pocity zatuhlosti prožívala v celém svém životě. Přestože se jí dařilo a měla dobrou práci a šťastný vztah, byla pořád mírně napjatá, aniž by věděla, co se vlastně děje. Nevzpomněla si však na žádnou výraznou příhodu, která by nějak vystihovala stav, který jsem cítila. Bylo tedy jasné, že tento projev je spojený ještě s hlubší minulostí. Do konstelace jsem tedy postavila předka Anny, který byl s tímto prožitkem a energetickým nastavením spojen.

Byla to žena. Tato žena byla v zoufalém stavu. Všechno se kolem ní točilo, chybělo vycentrování, jakoby celé její tělo bylo něčím vláčeno a smýkáno. Když jsem se ponořila ještě hlouběji a více procítila pocity v jejím těle, uvědomila jsem si, že to co ji vláčí a smýká je rozbouřená řeka. Proud vody ji házel z jedné strany na druhou. Chvílemi byla pod hladinou a často ji zraňovaly předměty, které plavaly kolem. Celé její tělo bylo ztuhlé a v křeči, prožívala šok a úpěnlivě se pokoušela najít cokoliv, čeho by se chytila. Její tělo bylo však tak moc ztuhlé a šokované a vnější podmínky tak dramatické, že mohla pouze vnitřně prožívat svoji potřebu, ale nebylo jakkoliv možné ji uspokojit.

Její příběh skončil smutně. Tělo strhl vodní vír. To poslední, co ve svém životě cítila bylo silné točení, jak bylo její tělo strháváno vírem dolů. A pak už nebylo nic.

Podívala jsem se na paní Annu. To co jsem zrovna prožila jí silně připomínalo pocity z jejího života. Dokonce měla strach přecházet mosty přes řeky, aniž by to dávalo jakýkoliv logický smysl. Událost své příbuzné, kterou právě zhlédla s ní silně energeticky pracovala.

Poprosila jsem paní Annu, aby se sama postavila do role své příbuzné. Udělala to a okamžitě pocítila silné fyzické příznaky, strnulost, šok, špatně se jí dýchalo a všechno se kolem točilo. V tuto chvíli jsme musely pracovat s jejím tělem na tom, aby se dostala z šoku, který začala prožívat. Její buněčná paměť si velmi silně vzpomněla na příhodu, kterou měla předanou ve své rodinné paměti a kterou ve svém současném životě zažívala jen jako nepohodlí ve srovnáním s tím, co se stalo její příbuzné. Po nějaké době se paní Anna uvolnila, její tělo relaxovalo a ona se mohla pořádně nadechnout. Podařilo se nám situaci stabilizovat. Cítila nesmírnou úlevu.

Postavila jsem se do energie duše ženy. Velkým šokem z události, kterou žena prožila byla duše otřesena. Žena s ní ztratila spojení a nikdy nenašla svůj klid. Poté, co se s ní znovu propojila, došlo k obrovské úlevě a radosti. Zase mohla být celistvá. Pokud v naší rodinné minulosti a to i velmi dávné dojde k dramatické situaci jako je násilné úmrtí, tato informace bývá energeticky předávána dál potomkům a oni ho mohou určitou formou prožívat.

To se stalo i paní Anně. Přestože její život byl v pořádku, nemohla si ho pořádně užít. Místo toho, aby se v životě radovala, byla smýkána pocity napětí a neustále něco hledala. To, co však hledala nebyla duchovní nauka. Prožívala pocity, které byly ovlivněny genetickou pamětí a záznamem osudu její dávné příbuzné. Potřeba najít pevný bod ve víru rozbouřených živlů a ztráta kontaktu s vlastní duší se přenesla o mnoho desetiletí do budoucnosti a projevila se nutkavou potřebou hledání v esoterických vodách, které však (stejně jako v osudu ženy) paní Anně nepřineslo pocity klidu, bezpečí a naplnění

Paní Anně se po naší práci velmi ulevilo. Cítila se relaxovaně a jakoby z ní spadla velká zátěž.

Pokud se i nadále bude zajímat o esoteriku, věřím, že už jí nebude pohánět nutkavá potřeba něco najít, ale pouze zdravý zájem o tuto fascinující oblast. Držím jí palce.