Sebenaplňující proroctví

Renata je mojí dlouholetou kamarádkou. Jednou při kávičce mi pověděla svůj příběh tom, jak si svým strachem přitáhla přesně to, čeho se tak moc bála a co od života očekávala.

Jednou, když se vracela domů, našla na své rohožce psí výkaly. Protože to nebyl první incident se psy v domě a měla náročný den, praskly jí nervy. Jejími slovy měla rudo před očima a z nozder jí šlehal dým. Vyfotila exkrementy na rohožce a fotografie několikrát vytiskla na papír s textem o tom, co se stalo a že vyzývá majitelé psů, aby si dávali pozor na svá zvířata. Pak šla a letáčky rozvěsila v celém domě a majitelům psů na dveře.

Přestože nikoho konkrétně nejmenovala a letáky byly po celém domě, jedna sousedka si celý akt vzala osobně. Prostě Renatu nehezky seřvala, jak si to mohla dovolit. Byla absolutně přesvědčená, že jejím zaviněním to v žádném případě není a Renatin postup brala jako urážku. Prý měla leták vyvěsit pouze a jen na nástěnku u vchodu do domu.

Renata byla z této prudké reakce šokovaná. Její akce nebyla mířena na konkrétního člověka, sama netušila, čí pes to mohl být. Odcházela se slzami v očích.

„Chtěla jsem jenom, aby byl vzkaz skutečně vidět a aby ho viděli právě ti, co mají doma zvířata a jen si je lépe hlídali. Napadlo mě, že se jim to nebude líbit, ale nějak jsem si myslela, že když uvidí letáčky, které jsou adresované obecně i jinde po domě, nebudou to brát jako osobní útok. V tom jsem se ale spletla.“ řekla Renata.

„Chtěla jsem vyvolat reakci a bála jsem se, že když tuto informaci pověsím jen u vchodu na nástěnku, dojde k jejímu ignorování. Mám takovou životní zkušenost. Takovou reakci, která přišla jsem však nechtěla.“

„Byla to nešťastná situace“, řekla Renata.

„Ani já a ani sousedka jsme nedostaly to, co jsme opravdu chtěly. Ona chtěla úctu a obhájit svoji nevinu.

Jenže jak na mě křičela a bojovala za svoji úctu, uvědomila jsem si, jak si jí vážím čím dál tím míň. Vlastně se v mém obraze stala nerudnou agresivní ženskou, která chce jen agresivně prosadit vlastní postoj a je jí jedno, jak to dělá. To, co se stalo, a ona vnímala jako zneuctění její osoby, nebylo osobní. Nepatřilo to k ní, ale k situaci jako takové. Ale po jejím výstupu už to osobní bylo.

Možná, že to skutečně neudělal její pes, ale čím víc se obhajovala, tím víc ve mně vyvolávala pocit, že potrefená husa nejvíc křičí. Sice jsem připouštěla logicky možnost, že má pravdu, ale energeticky udělala z pocitu – možná to byli oni, ale možná taky ne – pocit, že když tak řve, tak asi udělala něco špatně. Jinak by se přece nemusela tak hájit. Paní se podařilo mě umlčet, ale přesně to, co jsem si o ní před tím ani nemyslela a před čím se ona tak moc bránila, se stalo realitou. I když logicky připouštím možnost, že to s jejím psem nemá nic společného, nemám k té ženě žádnou úctu a nemůžu se zbavit pocitu, že to stejně byl její pes.“

„Ani ona ke mně nemá nejspíš úctu, ale to mi nevadí. Mně šlo o to, aby problém byl řešen. Ale kromě toho, že jsem dostala výprask se nevyřešilo vůbec nic.“

„Zase jsem dostala potvrzení toho, co už dávno znám. Člověk je na problémy sám, a když na něj něco padá, ostatní jsou lhostejní a hledí si svého. Nebo je to sice mrzí, ale neudělají nic. On sám musí mlčet a jenom tiše trpět nebo se sice může postavit, až už to nevydrží, ale bude tvrdě sražen. Možná přímo těmi, kteří jsou za celou situaci zodpovědní.“

„Přesto však nelituji, že jsem na celou situaci upozornila, i když to dopadlo takhle. Myslím, že i když se k tomu nikdo další nevyjádřil, majitelé psů v domě si teď budou lépe hlídat, co dělají jejich mazlíčci při průchodu domem. Tedy aspoň doufám.“

Renata se na chvíli zamyslela a pak řekla s potutelným úsměvem : „ A pokud najdu na rohožce zase nějaké hovínko, budu to tedy, jak si přála paní sousedka, řešit přes nástěnku u vchodu do domu. Připíchnu tam celou rohožku i s exkrementy :D. Ale to se potom asi budu muset odstěhovat.“

Renata se hlasitě rozesmála od ucha k uchu. Byla jsem ráda, že jí je zase lépe.

Je dobré si uvědomit, jak si vlastními představami o životě sami naaranžujeme život přesně do té podoby, kterou tak nechceme. Je skvělé, že Renata dokázala v situaci uvidět zrcadlení sebe sama. To je první krok k tomu, aby dokázala problém překonat a příště obhájila svoje práva a bezpečí efektivnějším způsobem.

Možná se na to spolu příště podíváme při individuální konzultaci.