Marie právě prochází těžkým životním obdobím. Po dlouhém a těžkém váhání dokázala odejít z nefunkčního vztahu, ale její cesta ještě zdaleka není u konce…. Sama se sice od manžela odstěhovala, avšak jejich tři děti zůstaly ve svém původním domově – a tedy s otcem. Marii se po dětech velmi stýská – chápe, že možná to tak zůstane, že možná děti zůstanou s otcem...
Přináší práce na sobě vždy okamžitou úlevu a zlepšení stavu nebo nám může být někdy i hůř? Jak poznáme, že se věci ubírají tím správným směrem?
Každý se někdy musíme vyrovnávat s tím, že náš blízký trpí. Takové chvíle jsou těžké a mi bychom chtěli pomoci, aby se ulevilo jemu i nám. Co tedy můžeme udělat a co dělat k ničemu nevede?
Nikdo ji nechceme a přesto patří k životu. Nelze se jí úplně vyhnout. Všichni ji známe. Je to bolest. Ale proč trpět zbytečně? Když už to jinak nejde, co takhle využít její potenciál a udělat z něj dar?
Můj milý muži, ano někdy jsem pěkná fúrie. Hlavně tehdy, když uděláš něco, co mě moc a moc bolí. Pak křičím, vyčítám a dovádím. Vím, není to pěkný pohled. Musí to vypadat, že je v tu chvíli jedno, co řekneš nebo uděláš. Jestli se budeš snažit mě uchlácholit nebo raději zhnuseně odejdeš, než se uklidním. Prosím zkus však pochopit,...
