Touha po klidu a jistotě

Nejistota – to je nejčastější téma, se kterým se poslední dny setkávám. Všude se o ní píše a mluví. Potkávám ho rozhovorech s vámi, dotýkám se jí i sama v sobě. A i když vím, že je přirozenou součástí změny a může přinést nejen zlé, ale i dobré, udržet si v ní pocity klidu a nadhledu není snadné.

V těch chvílích mi pomáhá přečíst si pár řádků někoho, kdo v sobě zažil tak hluboký klid a nadhled, že pro něj žití v jisté nejistotě není zatěžující. Ale naopak ho vítá a vidí v něm potenciál. 

Z perspektivy pozemského života to nebývá snadné. Ale pohled z druhé strany ukáže věci jinak. Proto k vám dnes opět přicházím s kouskem moudrosti Anity Moorjani, kterou získala ve svém prožitku klinické smrti. Ať je pro vás povzbuzením, útěchou a inspiracím v tom, jak vnímat celou věc jinak a místo nepřítele v ní vidět spojence a možnosti.

„Když se cítíte dobře v nejistotě, otevíráte se všem možnostem. Nejasnost či víceznačnost je doširoka otevřená nekonečnému potenciálu. Potřeba jistoty snižuje potenciál neočekávaného. Pocit nevím nebo nechme se překvapit a uvidíme, co bude dál, umožňuje rozvinutému já, aby mi poskytlo odpovědi, které mohou být zcela nečekané a nepochopitelně synchronické.

Největší moc a sílu mám tehdy, když vstoupím do říše nejednoznačnosti. Jestliže se oprostím od své víry, svých přesvědčení, dogmat a doktrín, mám k dispozici celý nekonečný vesmír, který pracuje na tom, aby mi poskytl pro život nejlepší možný výsledek. Tak získávám největší vnitřní jasnost. Tam se dějí kouzla.

Když se vzdám všeho, na čem jsem až dosud lpěla, znamená to, že přijímám svobodu a důvěřuji své vlastní božské podstatě a velkoleposti. To je rovněž forma léčení. Jestliže se vzdám potřeby vyléčit se fyzicky, život se stane svobodnějším, celistvějším a radostnějším.“
(Anita Moorjani– Musela jsem zemřít)

Co vy na to?