Bylo nebylo jedno malé blonďaťé děvčátko, které milovalo Vánoce. Žilo si svůj normální dětský život s maminkou a tatínkem v úplně obyčejném šedivém paneláku na kraji města. Dalo by se říct, že mu vlastně nic nechybělo. Mělo příjemnou postýlku, svoje hračky, dobré jídlo a pohodlí. Přesto často pociťovalo smutek a samotu. Její rodiče totiž byli hodně pryč, ani nevěděla, kde vlastně, sourozenci o mnoho starší, než aby si mohli hrávat společně a tak si s těmi hezkými hračkami často hrávala úplně sama. A i přes všechno příjemné v jejím životě vnímala svůj domov spíše jako místo SAMOTY a CHLADU.
Za to o Vánocích to bylo jinak. Byla to magická doba. Jakoby kouzlem byli všichni najednou pohromadě. Táta i máma byli doma, všude ruch, spousta vůni, šustění balícího papíru, úžasná výzdoba a všude nádherná vánoční světýlka. A ten úžasný kouzelný vánoční stromeček byl tento den jen radostnou třešinkou na dortu. Všichni společně jedli, vyprávěli si, rozbalovali dárky a doma byla konečně BLÍZKOST a HŘEJIVÉ TEPLO. Pro děvčátko se tak Vánoce staly nejkrásnějšími dny jejího života. A vždycky, když viděla ta malá kouzelná světýlka, rozlila se jí v srdci něha a láska.
I když si postupem času, jak rostla a dospívala, prošla různými těžkostmi i v době Vánoc, zůstala v ní raná hřejivá vzpomínka na tuto dobu a vytvořila hřejivé místo v jejím srdci. Stačilo to na to, aby kdykoliv se s tímto MÍSTEM V SRDCI spojila, ucítila lásku, pospolitost a teplo hřejivého rodinného krbu. A toto vnitřní místo ji podrželo v dobách těžkostí, samoty a chladu, ve kterých se později ještě mnohokrát ocitla.
Věřím, že i když je život občas velmi náročný a my prožíváme pocity samoty a chladu, každý v sobě máme HŘEJIVÉ MÍSTO, které pro nás může být nadějí a útěchou i za těch nejledovějších dní. Možná je skryto hluboko v nevědomí a nejsme s ním v kontaktu. Může to vypadat, že v nás vůbec není. Možná se k němu dostaneme jen přes vysoké závěje a velké kusy ledu.