Na jedné přednášce jsem dostala otázku, jak je možné poznat, že průvodce nebo terapeut je skutečně dobrý. V tu chvíli jsem odpověď nerozváděla, ale potom jsem si uvědomila, že je to velmi správná otázka. Rozhodla jsem se tedy napsat k tomu říci bodů, podle kterých se sama řídím a volím ty, jimž se svěřím do rukou.
Občas se stane, že je toho na nás tolik, že ztrácíme motivaci a smysl. A to i tehdy, když na sobě pracujeme a už mockrát jsme zažili zlepšení našeho života. Co s tím?
Je osobní rozvoj a sebepoznání něco, co zlepší pouze naše emoce a pomůže nám prožívat život lépe? Nebo nám může pomoci i v praktickém světě jako je podnikání?
Co je efektivnější? Mám jít po cestě sebepoznání sám nebo je lepší najít správnou skupinu a posílit se sílou celku ?
V současné době je mnoho motivačních a seberozvojových kurzů. Jak poznám, které fungují a které ne? Kdy má smysl se jich zúčastnit a kdy je to ztráta času?
Neumíme se vyrovnat s pocitem JSEM OUTSIDER, ale při tom bytostně toužíme po tom vyjádřit naplno sebe sama. Pokud se však nevyrovnáme s tím, že někdy zaručeně selžeme a mnohokrát nebudeme přijati takoví, jací jsme, budeme se snažit zapadnout do škatulek, které nám vůbec nepadnou. A tak nikdy nebudeme žít svůj život naplno. www.evamarvanova.cz
Jaké je optimální tempo práce na sobě? Máme jít rychle a nebo je lepší pomalé tempo?
Přináší práce na sobě vždy okamžitou úlevu a zlepšení stavu nebo nám může být někdy i hůř? Jak poznáme, že se věci ubírají tím správným směrem?
Jaký má smysl seznámit se s naší s naší temnou stránkou? A jaké má dopady, když to neuděláme?
Stojí za to se namáhat a hrabat se v sobě? Má smysl otevírat staré rány a příběhy z minulosti? Je sebepoznávání toho, co je v nás včetně bolesti jen zbytečným zdrojem utrpení a ztrátou času? Nebo nám může přinést něco víc?
