Ještě dříve, než se člověk naučil mluvit, vnímal svět prostřednictvím obrazů. Děje, zážitky, příběhy přírody i lidských vztahů se ukládaly do mysli jako barevné scény, rytmy, zvuky a pohyby. Toto obrazové vědomí je prastaré a stále v nás žije. Aktivní imaginace je cesta, jak se k tomuto jazyku znovu přiblížit. ✨ Jung a aktivní imaginace ✨ Švýcarský psycholog Carl Gustav Jung věřil,...
Příběhy, které se vyprávějí u táboráků, v rodinných kruzích, nebo se sdílejí mezi přáteli, často začínají momentem, kdy se někdo rozhodl opustit pohodlí domova a vydal se za dobrodružstvím. Tyto příběhy nepřicházejí z pohodlných večerů strávených na gauči, ale z odhodlání čelit neznámu, z překonávání překážek a někdy i z boje s vlastními pochybnostmi. V každém skvělém příběhu je moment, kdy se jeho hrdina nebo hrdinka setká...
Někdy přichází tichá chvíle, kdy se nám sny, které nás dříve hnaly vpřed, začnou rozplývat.Ne proto, že bychom ztratily motivaci. Ale proto, že jsme se změnily. To, co jsme si kdysi přály, často vzniklo z místa, které toužilo po uznání. Po přijetí. Po bezpečí.A teď, když jsme prošly cestou vnitřního zrání, už tato přání nejsou pravdivá. Nejsou „špatná“. Jen...
Jedno přátelství odešlo potichu. Žádný konflikt. Jen méně zpráv, více ticha, jiný rytmus.Dlouho jsem si říkala, že bych měla něco udělat. Napsat. Přiblížit se.Ale uvnitř jsem věděla: tohle už není místo, kam patřím. A bylo mi smutno. Ale i volněji. Protože některé vztahy nekončí kvůli chybám.Končí, protože jsme vyrostly jinam. Nikdo nás neučil, jak důstojně ukončovat...
Pamatuju si ten den, kdy jsem v sobě poprvé ucítila klid z toho, že se nemusím líbit.Ne všem. Ne pořád. Ne na úkor sebe.Byl to zvláštní pocit – jako kdyby se mi v těle uvolnil prostor, který byl dřív obsazený očekáváním. A tehdy mi došlo, že pravdivost není o tom být slyšet… ale o tom, přestat se ztrácet. Byla jsi naučená...
Byly dny, kdy jsem potřebovala jen sedět. Nic neřešit. Nedávat odpovědi. Nereagovat. A i když moje tělo vědělo, že potřebuje klid, moje mysl šeptala: „Měla bys něco dělat.“ Ten rozpor byl tichý, ale silný. Až později jsem pochopila, že to nebyla slabost – ale přechod. A že právě v tom nicnedělání se dělo něco zásadního. Někdy přijde chvíle,...
Je to, jako když vyjdeš z domu, který ti léta byl domovem –ale najednou zjistíš, že ti je malý. Že se v něm už nedá volně dýchat.Zabouchneš dveře, ale klíč zahodíš až o pár kroků dál.A pak jdeš. Nevíš kam. Jen víš, že nemůžeš zpět.To je ta fáze. Mezi. Jsou období, kdy se svět uvnitř nás tiše posune...
V dnešní době jsme zvyklí rozdělovat věci na dobré a zlé, černé a bílé. Za staletí historie jsme si osvojili pohled, že to „dobré“ je třeba preferovat, zatímco to „špatné“ odmítat či potlačovat. Tento přístup však může vést ke zmatkům, protože samotný život není tak jednoznačný. Když se dnes lidé odklání od tradičních náboženství, hledají nové směry, jak nasytit...
Všichni toužíme po pozitivních změnách. Ale často se stává, že když se něco pozitivního změní, zaměříme se na další starosti a radost z toho, co se právě stalo, nám uniká. Jako bychom zůstávali zvláštními vězni toho „co tu ještě není“ a „co ještě nefunguje“. Tento zvláštní jev, který si myslím, že zná někdy každý z nás, může mít vícero důvodů. Ale...
Patříš také mezi ty, kteří chtějí svůj život utvářet a vdechnout mu smysluplný směr? Věřím, že ano, že většina z nás to tak má. Snažíme se být dospělí a silní. Děláme, co můžeme, ale přesto se nám může někdy zdát, že nám všechno podkopává nohy. Ano, jsou špatné dny, kdy nám svět skutečně nenahrává, ale to, jak využijeme...
