Kam zmizely Vánoce?

vánoceKdysi jsem velmi milovala Vánoce. Těšila jsem se na předvánoční čas, atmosféru města plného světýlek a vánoční ozdoby ve výlohách obchodů.

Nemohla jsem se dočkat, až si doma udělám vánoční výzdobu a nakoupím první dárky. Už dlouho před Štědrým dnem u mě hrála vánoční hudba a voněly vánoční vůně. Moc mě bavilo dělat druhým radost. Vytvořit útulné a milující prostředí, plné harmonie a domácí pohody a vymýšlet, co by jim dělalo radost, pro mě bylo velkým potěšením. Jeden rok to však úplně zmizelo.

Co se stalo? Kam zmizely Vánoce?

Už se Vám někdy v životě stalo, že jste něco milovali, ale najednou to pro Vás přestalo mít svoje kouzlo?
Nebo naopak se to stalo až pohromou, něčím co už vůbec nemáte rádi? Možná to ve Vašem případě nebyly Vánoce, možná jste rádi dělali nějakou činnost, navštěvovali místa nebo se stýkali se skupinou lidí. Co se stane, že něco, co milujeme, pro nás přestane mít význam? Nebo nás to dokonce začne zraňovat?

Vrátím se zpět k Vánocům. Snad všichni se shodneme na tom, že Vánoce jsou (nebo by alespoň měli být) svátkem,
kdy si nejvíce uvědomuje rodinnou pospolitost. Hluboce pociťujeme radost, když se po roce zase cítíme propojeni s našimi blízkými a bolestivě prožíváme fakt, pokud se nemáme s kým spojit
nebo pokud se spojujeme skrze narušené a nefunkční vazby. Slovo harmonie je to, co je neodmyslitelnou součástí Vánoc. A bohužel, kde je jedna strana mince, bývá i strana druhá.


Na Vánoce nejhlouběji vnímáme, jak jsou na tom naše vztahy.

Máme šťastnou rodinu? Máme opravdové přátele?
Také si velmi uvědomujeme, jestli v našich vztazích panuje zdravá energetická výměna.
Dostáváme od druhých to, co potřebujeme a chceme? 
Myslí na nás ostatní nebo my jsme Ti, kdo neustále dávají?
Chtějí se s námi radovat nebo raději čas tráví jinde či s někým jiným?

Toto všechno jsou otázky na které si během života někdy musíme odpovědět. 
A někdy, i když nechceme. Vánoce jsou na to skvělým katalyzátorem. Když jsou tyto odpovědi příliš bolestivé, někdy je už neuneseme. Vnitřně se zavřeme a neprožíváme již tu dětskou radost a atmosféru rodinné pohody a zázemí, protože ona kolem není. Ale když se zavřeme, necítíme sice tolik bolest, ale ani radost. A pak ztrácíme Vánoce.

Já se zase pomalu učím mít ráda Vánoce. Pomalu a nesměle vystrkuji nos ven ze dveří a dívám se, jestli tyto Vánoce už budou jiné, než ty předchozí. A co mi přinesou?


Napište mi, jak to máte s Vánocemi. Zmizely někam časem vaše Vánoce? Nebo tu nebyly nikdy? Jsou pro vás požehnáním a radostí? Zůstaly pro vás živé i přes různé životní komplikace a peripetie? Užíváte si ještě obdarovávání druhých? Nebo se pro vás Vánoce časem staly jenom smutnou povinností, obětí pro děti? Nebo je raději neslavíte a snažíte se jim vyhnout,
protože vám připomínají příliš mnoho zranění, samotu a opuštění?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tyto osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů