Konej dobro, vydrž a pak se to podaří!

S Liborem jsem se setkala na jedné návštěvě u mých přátel. Byl to příjemný mladý muž, který upřímně věřil v dobro. Byla jsem velmi překvapená, že je to úspěšný lídr v jedné velké obchodní firmě. Jeho osobnost byla zářivá a otevřená a při rozhovoru o našich životech z něj byl cítit lehký smutek. Svěřil se mi, že přestože je úspěšný, něco v něm mu brání být ještě úspěšnější a lépe vést lidi, o něž se stará. Nevěděl, proč tomu tak je. Jeho výsledky neodpovídaly jeho skutečným schopnostem a bylo na něm vidět, že by se o své svěřence chtěl upřímně postarat ještě lépe. Jeho životní postoj byl klenotem v současné společnosti, chtěl udělat svět lepším. Chtěl být kvalitnější lídr, viděl v tom své poslání a šlo mu to ze srdce. Něco nevysvětlitelného mu v tom však bránilo uvnitř jeho samotného. Slovo dalo slovo a s přáteli jsme mu postavili konstelaci.

Liborův zástupce stál na svém místě klidně a díval se vzhůru. Žil podle hesla „Konej dobro, vydrž a pak se to podaří!“. Zvláštní však bylo, že se vůbec nechtěl dívat směrem dolů a tento směr vytrvale přehlížel.

Pracovali jsme tedy s vnitřní osobou Libora, která mu nedovolovala podniknout kroky k jeho vytouženému úspěchu. Tento vnitřní muž byl velmi rozzloben, že jsme ho odkryli. Nechtěl být totiž rozpoznán. K samotnému Liborovi měl negativní vztah a považoval ho za hloupého a naivního. Tato antagonistická Liborova vnitřní osoba byla propojena s jeho předkem, který velmi trpěl. Jeho příběh byl bolestivý a krutý a odehrával se v době feudalismu. Tento muž byl neprávem uvězněn a díky manipulacím přišel o pozici, majetek a všechno, co vybudoval. Neznal okolnosti svého uvěznění a ztráty, jen vnímal jejich nespravedlnost a hluboce v sobě prožíval nenávist, odpor a touhu se pomstít. Znovu jsme se vrátili k Liborovu vnitřnímu muži. Ten fascinovaně hleděl na krutý osud předka a říkal, že právě kvůli tomuto osudu nemůže mít Libor úspěch, protože je stejně naivní jako jeho předek a tím ohrožuje všechny.

Libor neustále netušil, o čem se vlastně mluví. Považoval se za inteligentního soudného muže (kterým skutečně byl) a netušil, v čem by mohl být naivní. Pracovali jsme dál. Bylo třeba blíže prozkoumat okolnosti celé situace a její historické pozadí. Byla to nevlídná doba, plná podrobení, bolesti a násilí. Ukázalo se, že muž, který nechal vsadit Liborova předka do vězení byl manipulující intrikán, který šel pouze za svými cíli. Co se mu nehodilo, to prostě odstranil. On sám však byl také obětí ukrutností této doby, kde byli všichni frustrovaní a nenáviděli osud, do kterého se dostali. Sám byl jako dítě obětí šikany a naučil se, že přímými prostředky a vnější silou ničeho nedosáhne. Nenaučil se soucitu, protože ho s ním nikdo neměl a manipulaci viděl jako nejlepší nástroj k dosažení svých cílů. I on sám, přestože jako dospělý byl pachatelem a ubližoval lidem, se kdysi stal obětí a sám trpěl. Sám pocházel z podrobené společenské vrstvy, která se nemohla postavit krutému panstvu a zlu té doby a svoji frustraci si vybíjela šikanou slabších spoluvrstevníků.

To je zamotaný, ale vždy neomylný koloběh karmy, kdy se z obětí stávají pachatelé, kteří vytvářejí další oběti a historie se neustále opakuje. Zlo této doby bylo velké. Duše takto strádajících lidí byly v transu a nepřítomné, jakoby uvězněné mezi životem a smrtí. Lidé žili v beznaději. Jediná možnost a naděje byla nabízená křesťanská víra a návštěva kostela. Lidé šílení beznadějí a bolestí uvěřili, že Bůh je ochrání a že kostel je jeho chrámem, kam se zlo nedostane. Uvěřili, že když budou věřit a konat dobro, tak stačí jenom vydržet a vše dobře dopadne. A zlo, které jsme do konstelace postavili také, se tomu jenom smálo. Vysmívalo se naivitě lidu, který před zlem jen zavřel oči (stejně jako se Libor na začátku konstelace nechtěl dívat směrem dolů na skutečnou realitu) a myslel si, že pak to zlé přestane existovat.

Libor si v průběhu konstelace uvědomil, že i on se ve své kariéře setkává s lidmi, kteří se chovají podobně jako lidé minulé doby. Jdou nemilosrdně za svými cíli hlava nehlava a je jedno, koho u toho srazí. Sám se již setkal se situací, kdy byl takovýmto člověkem připraven o poctivě vybudovanou pozici. Přesto se v těchto lidech snažil neustále vidět dobro a sám dobro konat.

Liborova vnitřní část mu sdělila, že jí vůbec nezajímají peníze. Chtěla jenom všem ochránit život a další pozice. Řekla, že pokud Libor nebude naivní, ať si vydělává třeba miliardy, že tomu nebude bránit. Dokud však neprozře a nebude vidět věci reálně, je to pro všechny ohrožující a ona mu tak nemůže dovolit využít jeho skutečných schopností a mít větší úspěchu.

Když věříme jen v dobro a myslíme si, že když se budeme dívat jen tímto směrem, tak zlo přestane existovat, jsme naivní. To je nebezpečí falešného pozitivního myšlení. Jen věci popíráme a nezvládneme pak skutečně objektivně ohodnotit situaci. Nedokážeme se skutečně bránit a pak ohrožujeme sebe a všechny ty, kteří nás následují a přijímají náš postoj. Přesně toto díky genetické zkušenosti věděla Liborova vnitřní část a bránila se destrukci tím, že nedovolila Liborovi větší úspěch. Je velký rozdíl mezi tím být proaktivní a konstruktivní a vždy se rozhodnout pro to, utvářet si svůj život v rámci možností a mezi tím být naivní postojem „Dělej dobro a vydrž, pak se to podaří!“. Tímto životním postojem totiž popíráme, co se skutečně děje, žijeme v sebeklamu a nejsme schopni adekvátně reagovat na realitu.

Z tohoto večera odešel Libor s novým životním pohledem. Zůstal i nadále proaktivním a konstruktivním člověkem, ale stal se mnohem moudřejším.

Věřím, že dosáhne úspěchu po kterém touží.