Kreativita a životní vlny


Mám ráda knížky o kreativitě. Vždy mně pomohou vrátit se zpět k sobě. Podívat se na můj vlastní proud vitální síly a to, kam mě vede.

Jak často se ztrácíme ve svých povinnostech a druhých lidech? Jak moc
se okolnímu světu snažíme přizpůsobit, až zapomeneme, kam my sami proudíme? A potom si vyčítáme, že nejsme dost kreativní a svoji? Ztrácíme se sebou kontakt a chybí nám životní síla a radost?

Ne, nebojte, nechci vám zde dělat přednášku o tom, že správné je být
za každou cenu kreativní. Vím, že všichni máme spoustu svých povinností
a určitě je dobré jich v rámci zdravého rozumu dostát. Ale myslím,
že právě proto, je dobré kreativitě o něco lépe porozumět a ustanovit
v sobě rovnováhu. Vnímat svůj vnitřní tok a při tom ho správně vyvážit
s tím, jaké povinnosti a role nás poutají ke světu tam někde venku.


Plnění povinností pro mnohé z nás není problém (alespoň u mě to tak většinou bývá), ale vnímat proud své vitální síly, to už není tak snadné.
Jak moc na něj zapomínáme. A hlavně, jak často ho vůbec nerespektujeme. Chceme být kreativní na povel. Veselí a vášniví, když se to hodí. Zvnitřnělí, když na to zrovna máme čas. A náš vnitřní svět si to stejně dělá podle svých vlastních, nám často záhadných, pravidel.

KREATIVITA MÁ ROČNÍ OBDOBÍ

Nedávno jsem četla v knize Jeď dál od Austina Kleona (jak jinak než knize
o kreativitě) moc hezký příběh. Je o Coritě Kentové, bývalé řádové sestře, která se po třiceti letech přestěhovala do Bostonu, aby se mohla věnovat svému umění. Před jejím domem roste velký javor. A ona si před něj ráda sedávala a pozorovala ho, jak se mění v průběhu ročních období. Učila se od něj. Krása, kterou bujel na jaře, byla možná pouze díky tomu, čím si prošel v zimě, a někdy ty nejkrutější zimy přinesly ta nejkrásnější jara.


Když se jí jednou jeden novinář zeptal, co plánuje vytvořit dál řekla: „No…. pozorovat ten javor, jak roste.“ Zamyslela se a pokračovala: „Tak nějak podle mě vypadá i můj život. Jestli si toho kdy všimne i někdo jiný, to nevím, ale cítím, že se ve mně velmi tiše odehrává spousta nových věcí. A vím,
že tyhle věci si najdou cestu, tak jako u toho javoru, a nakonec nějak vyplují na povrch.“

Pro Kentonovou ten strom představoval kreativitu samotnou. Tak jako strom i kreativní práce podléhá jednotlivým obdobím. A proto je třeba vědět, které období v nás zrovna je a podle toho se zařídit. V zimě může strom vypadat mrtvě, ale my víme, že hluboko uvnitř něho začíná proces, ze kterého vzejde jaro a léto.


Líbí se vám tento příběh? Pro měl byl osvěžujícím a povzbuzujícím pohlazením pro duši. Uklidnil mé výčitky, že netvořím dost, že poslední dobou nenatáčím žádná videa, málo píšu články, i když se ve mně mnohé děje. A myslím, že nejsem sama. Možná i další z vás by chtěli být tvořivější a nějak se to v nich „nehýbe“ podle jejich představ.

Není to tak, že by mě nic nenapadalo. Můj deníček nápadů je plný, ale zatím je v něm vše připraveno a možná ještě zraje. A ještě víc o tom, jak je to nyní v mém světě s vámi sdílím v této mp3. Tak jestli chcete, poslechněte si ji ZDE. Třeba pro vás bude inspirací nebo alespoň odpovím na některou
z vašich otázek.

Mějte se krásně a těším se zase příště!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů