Nečekej a pusť se do toho

Dnes ráno jsem měla inspirativní rozhovor s kamarádkou Alicí. Tento den byl pro ni přelomovým a úplně novým začátkem. Poprvé rozjížděla svůj projekt v oblasti módy. Třepala se jí kolena a bála se, že když nebude dost dobrá, neotevřou se jí v této branži příště dveře.

Znáte to? Ten strach jak před zkouškou nebo pohovorem? Strach, že to nezvládnete, že zklamete?

Že tím všechno definitivně skončí ještě dřív, než to vůbec začalo? Jistě, že ano! Tento strach zná každý a mnoho z nás jím je paralyzováno tak moc, že se někdy nepokusíme vůbec o nic. Neuděláme ani první krok ze strachu, že to stejně nemá cenu.

Povzbudila jsem Alici, že to určitě zvládne a při tom vzpomínala na sebe a na mnoho mých začátků. Vybavila jsem si, jak jsem sama tápala, nevěděla, jak co udělat a kudy jít. A přesto jsem zmateně a leckdy ne moc dobře vstala a udělala první krok.

V některých chvílích jsem měla to štěstí, že jsem si neuvědomovala, jak moc toho ještě neumím.

Měla jsem vizi, ale nedocházelo mi, co všechno je její součástí a které dovednosti si ještě potřebuji rozvinout. Tak jsem se neokleštila strachem, kolik toho musím zvládnout a co ještě pokazím.

Naštěstí jsem vždy nevěděla, jak až dobrá musím být a neměla jsem ambice vyniknout. Hnala mě touha dělat věci, které mám ráda. A díky této touze a určité nevědomosti, jsem dělala krůček za krůčkem. Motivovala mě radost, ve které se člověk nejlépe učí a která dodá sílu, když se něco nepovede. A když jsem něco pokazila? Jistě bolelo to. Byly projekty, které se nepovedly. Ale zvedla jsem se, poučila se z chyb, naučila se to, co ještě neumím a udělala další krok.

Když se dnes otočím, musím se pousmát tomu, jakým způsobem jsem nabízela mé služby před deseti lety. Z pohledu současnosti, kdy vím a umím mnohem více, si říkám, že bych sama k sobě pro radu tenkrát nešla 😀 A i přesto moje o deset let mladší já pomáhalo lidem a na jeho práci byly pozitivní ohlasy.

Kdybych neudělala ten první krok a potom další a další, nebyla bych teď tam, kde jsem nyní. Nikdy bych neměla možnost naučit se to, co umím teď. Nikdy bych nebyla dobrá.

Díky mým životním eskapádám a vývoji jsem si uvědomila jednu důležitou věc.

Každý krok je sám o sobě cenný, přináší nové zkušenosti, dovednosti a orientaci v problematice. Chyby nejsou selháním, ale orientačními body, kudy příště nejít.

Tam, kde jsem to v životě dotáhla nejdál, jsem udělala všechny nutné kroky, i když jsem to neuměla. Padala jsem a dělala chyby a hodně toho pokazila. Znovu a znovu jsem se zvedla a hledala, jak to nekazit příště a naučila se nové dovednosti, kterých bylo potřeba.

I nyní se musím průběžně učit nové věci, neustále se rozvíjet. Dívám se, co by mohlo být lepší. Neoklešťuji se však strachem, že to nezvládnu nebo že se něco pokazí.

Vím, že v každé životní fázi se učíme novým věcem a můžeme něco pokazit. Vlastně musíme něco pokazit! Abychom věděli, jak se to nedělá. Je to stejné, jako v první třídě. Taky ještě neumíme psát. No a co?! Nevadí, když poprvé pokapeme sešit inkoustem. A nevadí, když budeme kapat ještě i několik dalších let. Je potřeba jenom vytrvat a místo hrůzy z chyb je brát jako nutnou a zdravou součást vývoje.

I teď se dívám dál, které dovednosti bych si mohla ještě rozvinout a zlepšit, ale zároveň vím, že moje současná úroveň dovedností je naprosto v pořádku už nyní. Je to prostě jenom jedna z mnoha životních vývojových fází a tím, že budu chtít být někým jiným, ji nepřeskočím…

Pokud chceme někam dojít, musíme se prostě rozejít, stejně jako dítě musí projít porodem, pak se musí učit chodit, mluvit….tyto fáze nejdou vzájemně zaměnit a musíme jimi projít všemi. A ano, někde se to může zvrtnout. A někdy už na začátku. Dítě má to štěstí, že neví, že je špatné dělat chyby. Protože kdyby to vědělo, je možné že by se po prvním pádu už nesnažilo a nikdy se nenaučilo chodit.

Ráda bych se s vámi podělila o několik tipů, které mi vždy pomohly začít znovu.

Najdi to, co ti dělá radost V každém projektu zaručeně narazíš na nějaké komplikace a problémy. Pokud však nemáš dostatečnou motivaci nebo tě samotná činnost po většinu času nenabíjí energií a radostí, nebudeš mít dostatečnou sílu je překonat. A tyto překážky zaručeně přijdou. Musíš si tedy vybrat činnost, která ti dává hluboký smysl a přináší radost. Díky tomu překonáš období překážek a půjdeš dál. Rozjíždět projekt, který ti nedělá radost už od začátku, je chyba.

Vyber si projekt, jehož překonání tě trochu děsí Ale jenom tak málo, aby si byl ještě schopen udělat krok. A pak tento malý první krok udělej. Kup si o tom knížku. Vygoogluj návody na internetu nebo na youtube. Začni čímkoliv, co s tím nějak souvisí. A nesnaž se být hned profík. Soustřeď se jenom na to, že tě to baví.

Vybalancuj rizika Polož si otázku, co se může stát nejhoršího, když to skutečně povrtáš. Nechej běžet fantazii na velké obrázky. Jdi až do krajností. Všechno si napiš. A pak se podívej zdravým rozumem, které z těchto rizik je skutečně reálné a co jsou jenom tvoje strachy a fantazie. Pokud chceš například vyrábět šperky (nebo cokoliv dalšího), tak kvůli tomu, že tvůj první šperk nebude jako od BVLGARI se zřejmě nestaneš bezdomovcem a nevyhodí tě z práce. A že tvůj šperk nebude nikdy jako od BVLGARI? No a co! O to nejde. Dělalo ti přeci radost jej tvořit. A všechno má nějakého koncového spotřebitele. Když se šperk líbí tobě, určitě bude existovat ještě někdo další, komu taky. Já třeba obdivuji šperky od BVLGARI (prosím tento článek není jejich reklama :D:D) ale nedokážu si představit, že bych je nosila 🙂 Nejraději mám obyčejnou bižuterii.

A navíc, když to nevzdáš, každý tvůj další šperk bude lepší a lepší 🙂

Každý den udělej jeden malý krok Pokud tě například zajímá burza, kup si burzovní noviny, zahraj si Cash flow, mrkni se, co je nového je na internetu. Alespoň na 10 minut denně. Prostě se začni v tomto prostředí pohybovat. Ale opravdu každý den. Dej si závazek a dodrž ho. Díky tomu se v této oblasti začneš postupně lépe a lépe orientovat. Uvědom si, že vždy se otevřou možnosti, pokud jsi otevřený a ochoten udělat kroky, které jsou třeba. A to je tím klíčem. Nemusíš udělat všechno nejlíp, ale všechno, co je třeba. A i malé kroky se postupně sečtou a vytvoří větší celek, stejně jako koruna se spojí s korunou a máš tisícovku v kapse.

Ráno si tedy vždy polož otázku: „Co malého můžu udělat zrovna dnes?“

Uvědom si, že i když něco důležitého pokazíš, nevadí to tak moc, jako když to vzdáš  Život Ti časem nabídne nové šance a otevře nové dveře. Když v ně však nebudeš věřit, nikdy je nerozpoznáš a nebudeš schopen je využít.

Neboj se chyb, i když to bolí. Získáš při nic mnoho cenných zkušeností.

Je v pořádku, kým jsi zrovna teď Vždy budeš chtít být někým víc, než jsi teď, dokud si neuvědomíš, že jsi v pořádku už nyní. Uvědom si, že až jednou budeš tím, kým si teď představuješ, nebude ti to stačit. Vždy přijdou nové horizonty, které si nyní ještě nedokážeš představit. To, co ti teď přijde vrcholem, se stane nížinou, až tam dojdeš. Nauč se užívat si každé fáze, v níž se zrovna nacházíš. Ne nadarmo se říká, že cesta je cílem.

Tak ti tedy držím palce!

PS: A víš jak to dopadlo s Alicí? Zvládla to na výbornou!