Nikdy nejsme sami

Jedna žena měla velké přání. Intenzivně s vypnutím mnoha sil se modlila k Bohu, aby jí pomohl. Vyhlížela z okna, kdy už se vrátí její milovaný zpět k ní. Říkala: „Bože, já tak moc potřebuji lásku! Prosím dej, ať se mi vrátí zpět.“ Celou dobu vedle ní stál smutně její anděl strážný. Rád by ženě nabídl všechnu lásku, kterou disponoval. Chtěl jí říct, že on tu je, že on slyší její prosby a touhy a že jí chce dát všechno, co tak potřebuje. Ona však neviděla a neslyšela , protože si myslela, že jediný, kdo jí skutečně může dát pravou lásku, je její milý. Promrhávala tak však lásku svého anděla, který tam pro ni byl neustále.

Vždy, když toužíme po lásce a máme pocit, že ten, po kom ji chceme tam pro nás není, vždy je tu ještě náš anděl strážný. Anděl miluje, aniž by něco chtěl, touží po tom nás obejmout a schovat ve své náruči, utišit a ukonejšit. To je to, co ho nejvíce naplňuje. Když přijmeme, co je nám nabízeno, místo toho, abychom neustále toužili po něčem, co nám zrovna dostupné není, tak nám to podstatné opravdu nikdy chybět nebude.