Rozjímání

Milí rodiče,

už tu nejste. Po dlouhých letech vnitřních sporů s vámi, že jste nebyli takoví, jak jsem si vás představovala, a že jste tu pro mě nebyli tak dlouho, jak bych si přála, začínám vidět, jak moc jste cenní. Přetrhala jsem mnoho vazeb s vámi, protože dle mého mladšího já, tyto vazby nebyly dost dobré a nesytily mě podle mých představ. Tak jsem se z bolesti vzdala všeho. Nyní tu nejste a já uvnitř v mém srdci hledám tyto vazby znovu. Protože nyní už si dokážu připustit, jak moc mi chybíte. Jak moc se mi stýská a že vůbec nezáleží na tom, jací jste byli a jací jste. Hlavně, že jste. I když už tu nejsou vaše těla a nemohu vás obejmout a nebo vám podat ruku, můžu na vás myslet. Už vím, že mám rodiče a nic, žádná událost, žádná komplikace ani bolest, nestojí za to, nemít s vámi vazbu. Na to jste moc cenní.

Dali jste mi život a nejen to. Škoda, že už jako malá jsem nedokázala pochopit vaše problémy a být tak silná, aby mě nezasáhly. Ale nešlo to. Bylo to nad moje síly. Nedokázala jsem vidět, že jste mi dali tak moc, možná víc, než jste sami dostali. A nemohli jste mi dát víc, i když byste si to moc přáli. Hloupě jsem se dívala na to, co jsem nedostala, místo toho abych žehnala a děkovala za každý dar, který ke mně vašim prostřednictvím přišel. Ten největší dar je můj život, za který vám z celého srdce děkuji.

Nyní už vidím, jak moc jste mi dali. Mnoho hezkého, na čem stavím, ale také bolest, která mě však posílila a pomohla mi utvořit ze mě člověka, kterým jsem teď. Všechno to jsou dary.

Mě teď nejvíc mrzí, že vám to nemohu říci osobně, že už je to pryč a já to nevěděla takto hluboce v době, když jste tu ještě byli. Posílám vám alespoň svůj pozdrav do „nebe“. „Mami, chci věřit, že ses tam potkala s tátou, chyběl ti tak moc, jako mně.“ Tati, chci věřit, že je ti dobře a jsi zdravější, a šťastnější než kdy dřív.“

Já se teď budu modlit, ať vás dokážu cítit víc a víc a neohlížet se na to, co bylo nebo nebylo podle mých představ. Otevírám vám svoje srdce, přes které jsme navždy spojeni, vědoma si toho, že není důležité, jací rodiče jste byli, ale že jste byli, jste a budete navždy moji rodiče, ať už budete kdekoliv.

S láskou vaše Eva

PS: Chtěla bych popřát vám všem, kteří čtete tyto řádky, abyste tuto moudrost dokázali v sobě najít dříve, než já. Abyste dokázali cítit srdcem, zahodit za hlavu všechny starosti, pocity křivdy a odlišné názory. Prostě vše, co vás odděluje od vašich rodičů a mohli si jich užít co nejvíce, dokud tu pro vás ještě jsou.