Svatý Valentýne, požehnej nám (aneb pravá láska navěky)

Svátek svatého Valentýna není českou tradicí. I když nejsem zastáncem červených srdíček a romantického dávání květin na povel, protože je to správné datum, myslím, že tento svátek jako symbol má mnoho co říci i v současné době. Jeho symbolika ukazuje na touhu milenců po celém světě být s tím, koho milujeme, ke komu jsme přitahováni a s kým toužíme sdílet svůj život. V minulosti se to mnohým párům nepodařilo, přednost se dávalo domluveným a ekonomicky výhodným sňatkům. A proto mnohým zůstaly pouze sny a představy, jaké by to bylo, kdyby mohli jít za svým srdcem. Ani v současnosti se nic nezměnilo na tom, že zamilovaní (alespoň v mladším věku), vždy věří, že být se svým vyvoleným jim přinese trvalou radost a štěstí a ti starší v to alespoň doufají.

Naše doba nám však umožňuje prověřit tuto víru naplno. Můžeme sdílet svůj život s kým si sami vybereme a tak svobodně prožívat dopady naší volby.

To se předchozím generacím často nepodařilo a proto mohly zůstat pouze u romantických představ, které známe u mladšího pokolení a touhu po ní snad u všech žen.

Ale jaké jsou zkušenosti této doby, kdy si můžeme svobodně vzít koho chceme a také od něj svobodně odejít, pokud si přestaneme rozumět? Myslím, že statistika 8 rozvodů z 10ti uzavřených manželství mluví za vše (a to zde nejsou zahrnuty páry, které se nikdy nesezdaly, založily rodinu a rozešly se).

Nechci tu obhajovat dřívější domluvené sňatky, ani bojovat s romantikou. Také si ji ráda užiji. Jsem pro romantická gesta, pokud jsou příjemným a milým sdílením, rozptýlením a obohacením, když víme, že život je i o něčem jiném. Naopak myslím, že je skvělé, že jsme dostali volbu vzít si partnery, které jsme si sami zvolili, protože jedině takto můžeme vystoupit z romantických představ a prověřit, jaké jsou skutečné důsledky naší volby a jak život funguje v praxi. A díky tomu se také poučit a porozumět, jak vztahy skutečně fungují. To má však s romantikou málo co společného (neznamená to ale, že ji nemůžeme prožívat). Za volbu našeho partnera a také to, jak si spolu rozumíme, či ne, jak zvládáme nebo nezvládáme vztah, je kromě naší zralosti zodpovědné hlavně naše (často podvědomé) vnitřní nastavení, modely, role, bolavé zkušenosti a traumata z minulosti naší i našich předků, která se do vztahu vždy promítnou a neblaze ho ovlivňují. Skvělé na tom však je, že tím, že už jejich dopady žijeme v praxi (a nejsme jen v iluzi, jak bychom byli šťastni, pokud bychom si bývali byli vzali Frantu Nováka nebo Marušku Kudláčkovou), můžeme svoje zranění uzdravit, role přenastavit a vnést tak do svého současného partnerství více porozumění, lásky a souladu.

Abychom to však mohli udělat, musíme hlouběji porozumět dynamice a vnitřnímu nastavení fungujícímu v nás i v našem vztahu.

O tomto tématu by se dalo psát velmi dlouho a obšírně. Abych vám pomohla se v něm lépe zorientovat, v průběhu času jsem natočila několik videí o partnerství. A když už je ten svátek svatého Valentýna, třeba vám pomohou se lépe zorientovat a vydat směrem ke šťastnému vztahu.

Tak na ně mrkněte 🙂 Tady jsou

PARTNER JAKO DOKONALÉ ZRCADLO

PARTNEŘI JAKO SPOJENÉ NÁDOBY

HARMONIE VZTAHU