Jak Kristy naplnila svůj vnitřní Vesmír a už se necítila sama

Dnes jsem měla milé setkání s Kristýnou. Je to atraktivní blondýna, které by mohli ostatní závidět. Ona si přesto tak úplně nevěří a ve svém vztahu zažívá pocity pochybností a nízkého sebevědomí a těžko zvládá pocity odcizení, které zde občas zažívá.

Svěřila se mi se situací, kdy byli s přítelem Radkem hrát plážový volejbal. Hra byla zábavná a dokonce vyhráli, ale Kristy celou dobu trpěla díky Radkově zvláštní náladě. Zdál se jaksi chladný a odtažitý. A ona se cítila přehlížená a jako by tam ani nebyla. Když svoje pocity Radkovi později svěřila, on to vůbec nechápal a měl pocit, že vše bylo v normálu jako vždycky. Byl přesvědčen o tom, že se nic nedělo.

Ale Kristy to přesto leželo v hlavě a cítila, že se na základě těchto zážitků před Radkem psychicky zavírá, odpojuje se a chladne. Jako by se z ní postupně stávala ledová královna. Protože se jí tyto bolestivé situace čas od času opakovaly, rozhodla se, že chce prozkoumat svoji nevědomou psýché, jestli je to celé opravdu jen o jejím vnímání a nebo jestli je také problém někde jinde. Věřila tomu, že ať je situace jakákoliv, vždy se dá udělat nějaký krok kupředu, aby příště, až zase Radek nebude mít svoji náladu, ona byla víc v pohodě a celá situace ji tolik (nebo nejlépe vůbec) nezasahovala.

Začaly jsme zkoumat její vnitřní svět a objevily jsme vnitřní osobu, které budu říkat OSAMOCENÁ. Je to středoškolačka, studentka gymnázia, která je v učebně. Třída je ale zvláštně prázdná opuštěná a ona sama sedí schoulená na zemi u zdi. Je zde silně cítit pocit hlubokého smutky a vnitřní prázdnoty. Cítí velkou bolest z toho, že je sama. Tedy je i není sama. Kolem jakoby prosvítali i jiní lidé, kteří jsou spolu s ní ve třídě. Ale jako by tam chvíli byli a chvíli nebyli.

Vypadá to skoro tak, jako když se v sci-fi filmu prolínají dvě různé paralelní reality. Ona nějak vidí lidi kolem sebe, kteří se tam objevují a zase mizí, ale vnímá to jen jako pouhý obraz a stejně se cítí sama. Je to podobné jako když sedíte v prázdném pokoji a vidíte pohybovat se postavy na televizní obrazovce. Jsou tam spolu s vámi, ale při tom tam nejsou. Takto to OSAMOCENÁ vnímá. Vidí lidi kolem sebe, ale zároveň, jako by tam nikdo nebyl. Vnímá svoji prázdnotu a odpojenost.

OSAMOCENÁ se noří do hlubin své osamělosti a při tom se začne dít zvláštní věc. Jako by se blízko ní začalo objevovat tmavé energetické pole. Vynořuje se odnikud. Je to pole, které jí připomíná hluboký VESMÍR. Tento VESMÍR je neosobní a prázdný, ale OSAMOCENÁ je ráda, že tu je. Spojuje se s ním a dává mu svůj smutek a bolest a to ji zároveň naplňuje a ulevuje jí to. Skrze VESMÍR si ulevuje a skrze něj se naplňuje. Když naplňuje VESMÍR, prožívá jeho naplňování i skrze sama sebe a ani ona sama už se necítí tak prázdná. Tím že dává, tím se paradoxně plní. A to i tehdy, když je VESMÍR prázdný a neosobní a proto je mu úplně jedno, co se děje a co ona dělá. Pro OSAMĚLOU je ale toto chování úlevné. Pomáhá jí totiž zažít pocit, který do té doby neznala. Už ví, jaké to je cítit se naplněná.

Kristy se začíná cítit mnohem lépe, jako by se mohla nadechnout. Uvolňují se jí svaly v celém těle. Cítí pocit, jako když se někdo žíznivý zrovna napil a pocit osvěžení se rozlévá po duši i po těle. Přestože se pořád necítí s nikým spojená, nijak jí to nevadí. Cítí se dobře a plně sama v sobě.

Práce s imaginací je geniální v tom, že nám díky symbolickým obrazům, jež nám nabízí naše nevědomí, ukazuje složité psychologické procesy, které jsou pro naši racionální mysl i vzpomínky téměř vždy nedostupné. Je to tak proto, že vznikly kdysi dávno a mimo naše vědomí a přemýšlení a spíše se pozvolna objevily na rovině prožitku a zapsaly se do tělesné a emoční paměti. A jakoby z dálky, aniž bychom to sami tušili, podprahově působí , stejně jako parfém, kterým jsme se navoněli ráno a o kterém už přes den dávno nevíme. On přesto neustále voní a svým aroma ovlivňuje nás, i naše okolí.

Ale když se ponoříme do hlubin naší psýché, ona nám může kromě vyjevení podvědomého mechanismu, pokud jsme na to připraveni, nabídnout i léčivé řešení, díky kterému dostaneme to, co jsme hledali, ale nikdy jsme se s tím nemohli spojit. Jen jí musíme důvěřovat, následovat ji a nechat se překvapit, co nám ukáže.

A jak pokračoval náš příběh dál?

Kristy se výrazně ulevilo, tak jsme se vrátily do původní situace, na kterou nejprve reagovala stresově. Chtěly jsme zjistit, jak se bude cítit nyní.

Kristy se znovu ocitá na hřišti, kde hráli s Radkem plážový volejbal. Leží na zádech na jemném písku a užívá si pocit klidu. Kolem ní opět problikávají spoluhráči, ale jako by tam chvíli byli a chvíli ne. Kristy se sice cítí sama, ale nikoliv osaměle. Je jí ve své samotě dobře. Jako by zvláštně nepotřebovala nikoho jiného. Tak moc se cítí spokojená a naplněná jen ve své přítomnosti. A jak si tak leží, dochází jí zajímavé souvislosti.

Myslí na VESMÍR, s nímž se ještě před chvílí spojovala. Uvědomuje si, jako by se před tím cítila jako bytost z neživého světa. Ani mrtvá, ale ani živá. Uvízlá někde mezi životem a smrtí. Ale nyní už zase ožila a stává se živoucí. Začíná myslet na Radka a prožívá hluboké uvědomění toho, že se k němu vztahovala podobně neosobně jako OSAMĚLÁ k VESMÍRU. A stejně jako vnímala VESMÍR, tak vnímala i Radka jako neosobního a prázdného. Skrze tento obraz si ho nevědomky interpretovala jako nepřítomného a necitlivého, když byl vnitřně vzdálený a zabraný do svého vlastního světa. A to jí dříve velmi zraňovalo. Ale nyní, když v ní proběhl celý ozdravný proces a ona se proměnila a naplnila, cítí se úplně jinak.

Ve chvíli, když si to uvědomuje, se najednou odněkud vynořuje Radek a lehá si vedle ní do písku. Přestože se Kristy cítí dobře sama se sebou a nikoho nepotřebuje, v Radkově přítomnosti cítí obohacující zážitek. Může být sice úplně naplněná i bez něj, ale ráda si tuto energii spolubytí užije. Může ho nechat vedle sebe, může ho nechat odejít dál. Cítí se svobodná.

Vytváříme prožitkovou kotvu, aby si Kristy tento zážitek i hluboce zapsala do prožitkové buněčné paměti. Aby si její tělo i pocity dobře zapamatovaly, jak jí umí být krásně a naplněně sama se sebou i bez přítomnosti partnera, ale aby také hluboce věděla, že být s druhým může být obohacující a naplňující zážitek, který si spolu s ním může zažívat. Aby věděla, že obě tyto možnosti jsou tu pro ni k dispozici a dávají ji velkou svobodu i mnoho možností, jak si užívat svůj život.

Už ji netrápilo, že Radek bude mít zase někdy své dny a bude chladnější a odtažitý. Cítila, že už ví, jak si ty dny užít a cítila, že dává Radkovi velký prostor pro jeho vlastní prožitky. Už nepotřebovala, aby byl vždy vnímavý a vřelý, protože taková dokázala být nyní sama pro sebe.

PS: Při tomto procesu jsme pracovaly technikami aktivní a hlubinná imaginace, komunikaci s vnitřními postavami, techniky pro uvolnění a harmonizaci emocí a tělesnou pamětí.