Otázka: Krásný den, Evi! Moc Vám chci poděkovat, za Vaše inspirativní přednášky. Prosím Vás, jestli byste mi mohla poradit, koukala jsem se na Vnitřní království a zúčastněným jste řekla, ať zavřou oči a zeptala jste se co vidí. Paní tam řekla, že nevidí nic. Vy jste odpověděla, že se ztotožnila s tou bytostí v sobě. Mám stejný problém, taky nikoho nevidím....
Osobnímu rozvoji se věnujeme proto, abychom udělali změnu. Ale ne všechny síly v nás chtějí udělat krok vpřed. Nechtějí abychom trpěly a chrání nás tak, že nám nedovolují přiblížit se k našim zraněním. Ale tím nás drží v zajetí minulosti. A dělají to pěkně rafinovaně. Jak poznat, že jsme pod vlivem Hugo efektu a tak riskujeme, že se nepohneme vpřed a neuděláme...
Můj milý deníčku – tohle sousloví může vyděsit. Dělat si zápisky svého vnitřního světa však nemusí být vždy o tom, co emočně zjitřeného nebo romantického se nám stalo. Pro osobní rozvoj je naopak deník skvělým pomocníkem retrospekce a vyhodnocování posunů. Uvědomění si odkud jdeme, kudy jsme již prošli a kam míříme. Pomůže nám najít optimální směr a radovat se z výsledků....
Kdo by nechtěl rychlou a účinnou změnu tam, kde se mu v životě nedaří a není mu dobře. Realita však málokdy umožní takový veliký skok a změnu o 180 stupňů. Zdánlivě to vypadá jako nevýhoda a zbytečná komplikace. Co když ale postupná změna má svůj smysl a je naopak ohleduplnou výhodou nebo dokonce darem?
Dnes jsem měla náročnou noc. Nemohla jsem spát, budila se a převalovala. Myšlenky se mi toulaly kolem toho, co se stalo včera. Vlastně to ani nebylo tak dramatické a pravděpodobně to bude mít minimální dopady, nemohla jsem si však pomoci. A jak to asi všichni znáte, toto bezesné převalování mi situaci stejně nepomohlo vyřešit. Taky jsem věděla, že...
„Co jsou to ty vnitřní osoby o kterých pořád mluvíš?“ zeptala se mě kamarádka Jana při jednom příjemném letním rozhovoru. A po té, co jsem jí stručně vysvětlila o co jde, přišla ještě jedna trošku ustrašená otázka: „A není to nenormální, že by uvnitř nás bylo víc osob? Není to známka nějaké nemoci?“ Protože jsem tyto otázky neslyšela...
Na jedné přednášce jsem dostala otázku, jak je možné poznat, že průvodce nebo terapeut je skutečně dobrý. V tu chvíli jsem odpověď nerozváděla, ale potom jsem si uvědomila, že je to velmi správná otázka. Rozhodla jsem se tedy napsat k tomu říci bodů, podle kterých se sama řídím a volím ty, jimž se svěřím do rukou.
Občas se stane, že je toho na nás tolik, že ztrácíme motivaci a smysl. A to i tehdy, když na sobě pracujeme a už mockrát jsme zažili zlepšení našeho života. Co s tím?
Je osobní rozvoj a sebepoznání něco, co zlepší pouze naše emoce a pomůže nám prožívat život lépe? Nebo nám může pomoci i v praktickém světě jako je podnikání?
Co je efektivnější? Mám jít po cestě sebepoznání sám nebo je lepší najít správnou skupinu a posílit se sílou celku ?
