S Alenou se známe už nějakou dobu. Má velké hnědé, trošičku dětské a smutné oči, jemné dlouhé vlnité vlasy a něžné rysy tváře. Často působí plaše a uzavřeně a snadno se schová sama do sebe. A je pro ni těžké věřit okolnímu světu. Nezažila příliš hezké dětství. Její vzpomínky jsou plné samoty a chladu její uzavřené matky. Má problém, že nedokáže navázat...
Dříve, než se zeptáme na toto téma „specialistů“ na výzkum štěstí, měli bychom se ptát sami sebe: „Co mě učinilo dosud v životě šťastným? Kdy, jak, kde, proč? Jak jsem prožíval tento skvělý pocit existence? Při odpovědi na tuto otázku často poznáváme, že to byly v našem životě úplně jednoduché situace, nikdy senzační či kromobyčejné. Náhle a snad jen na pár okamžiků...
Bolest je něco, co se nevyhne nikomu živému. S bolestí se rodíme a porodní bolest je často primární bolest, která se do nás otiskne natolik, že nás zaplavuje průběžně po celý náš lidský život, i když si toho většinou nejsme vědomi. Naše základní reakce na bolest a nepříjemné věci je potlačit je. Necítit to, co se nám děje. Je to reakce...
Sedím na plážovém lehátku a pozoruji poklidné vlny blankytného moře. Ještě cítím chuť žlutého šťavnatého melounu, který mě krásně osvěžil v parném létě spolu s příjemným mořským vánkem. Dnes je poslední den mé dovolené „v ráji“. Na místě, kde se odpočívá, dovádí v mořských vlnách, pozoruje západ slunce a večer tančí. Kde vás jiná kultura mile překvapí tajemstvími své historie, jejími památkami...
Naposledy jsem vám psala o tom, že mě můj život právě provází velkým transformačním obdobím. Ne, že by to tak snad někdy nebylo, protože osobní rozvoj mě fascinuje většinu mého života. Ale celý život je vlastně o změně a o tom, jak ji uchopíme. Takže k transformaci jsme vyzýváni více či méně neustále. A jsou období, kdy jaksi život sám...
Otázka: Krásný den, Evi! Moc Vám chci poděkovat, za Vaše inspirativní přednášky. Prosím Vás, jestli byste mi mohla poradit, koukala jsem se na Vnitřní království a zúčastněným jste řekla, ať zavřou oči a zeptala jste se co vidí. Paní tam řekla, že nevidí nic. Vy jste odpověděla, že se ztotožnila s tou bytostí v sobě. Mám stejný problém, taky nikoho nevidím....
Darina je zajímavá a inteligentní žena těsně před čtyřicítkou. Život se s ní nemazlil, ale ona se nevzdala, pilně pracovala a vybudovala si malou firmu, která jí dobře prosperuje a má hezké osobní a naplňující vztahy se svými klienty. Nějakou dobu prožívá i perspektivní partnerský vztah, kde s partnerem plánují svatbu. Přesto všechno, že její současné životní období je pěkné, snad i nejlepší...
Osobnímu rozvoji se věnujeme proto, abychom udělali změnu. Ale ne všechny síly v nás chtějí udělat krok vpřed. Nechtějí abychom trpěly a chrání nás tak, že nám nedovolují přiblížit se k našim zraněním. Ale tím nás drží v zajetí minulosti. A dělají to pěkně rafinovaně. Jak poznat, že jsme pod vlivem Hugo efektu a tak riskujeme, že se nepohneme vpřed a neuděláme...
Můj milý deníčku – tohle sousloví může vyděsit. Dělat si zápisky svého vnitřního světa však nemusí být vždy o tom, co emočně zjitřeného nebo romantického se nám stalo. Pro osobní rozvoj je naopak deník skvělým pomocníkem retrospekce a vyhodnocování posunů. Uvědomění si odkud jdeme, kudy jsme již prošli a kam míříme. Pomůže nám najít optimální směr a radovat se z výsledků....
Kdo by nechtěl rychlou a účinnou změnu tam, kde se mu v životě nedaří a není mu dobře. Realita však málokdy umožní takový veliký skok a změnu o 180 stupňů. Zdánlivě to vypadá jako nevýhoda a zbytečná komplikace. Co když ale postupná změna má svůj smysl a je naopak ohleduplnou výhodou nebo dokonce darem?
